Fotograf a publicista, tvůrce blogu Humans of Prague Tomáš Princ
Foto: Lukáš Bíba
Měl sice fotoaparát, ale tentokrát nemačkal spoušť a nekladl otázky. Šlo totiž pro změnu o jeho příběh.

Po Praze nachodil za poslední čtyři roky stovky kilometrů a říká, že teprve teď se v ní cítí doma. A to se v hlavním městě přitom narodil. K novému pocitu familiárnosti přispívají lidé, které při svých toulkách oslovuje, fotí a povídá si s nimi o životě. Když je potká znovu, za týden nebo za rok, už to nejsou totiž úplně cizí tváře.

Do své knížky Humans of Prague zařadil také mapu města a vyznačil místa, která při této práci zvláště rád využívá − náměstí Jiřího z Poděbrad, Karlovo náměstí, Palackého a Tylovo náměstí, Stromovku, Kampu, Malostranské náměstí… Tam jsme se také spolu sešli. Stál u stánku, od něhož se linula vůně pečených trdel, schovaný za frontou natěšených turistů, a četl si knížku. Nenápadný mladík.

"Asi introvert. To bude těžká práce," napadlo mě v první vteřině. Ale pak jsem zkusila jeho osvědčenou metodu.

Můžu si vás vyfotit?

No…

Takhle přece sám začínáte konverzaci s lidmi na ulici, ne?

To máte pravdu. Tak obvykle začínám a vím, že velmi záleží na situaci. Někoho oslovím a on zareaguje s úsměvem: "Tak jo, vyfoťte si mě, klidně." Ale nazítří mě ten samý člověk může rázně odmítnout. Protože je ve stresu, spěchá, protože prší nebo mrzne anebo se moc nevyspal. Takže: co vám odpovím, záleží vždy na tom, v jakém momentě mě oslovíte.

Tomáš Princ (32)

◼ Vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou v Hellichově ulici v Praze, na vyšší odborné škole a Fakultě humanitních studií UK se pak věnoval publicistice a antropologii.
◼ Jak sám říká, zásadní pro něj bylo setkání s Janem Špátou, jenž ho inspiroval svým zájmem o obyčejné lidi. "Dát lidem hlas", tak dnes Tomáš Princ nazývá svou pracovní metodu, kterou poprvé využil při studiu v romské osadě na Slovensku.
◼ Po absolutoriu působil jako dobrovolník v Jižní Koreji a Keni, kde učil děti anglicky a základům fotografie a filmu. V srpnu 2013, inspirován (nejen) prací Brandona Stantona, založil blog Humans of Prague, na němž dosud zdokumentoval stovky lidských příběhů.
◼ Výběr z nich vydává knižně právě teď nakladatelství Labyrint, a to ve dvou svazcích – v češtině a v angličtině.

Oslovila jsem vás právě teď. Dáte se tedy vyfotit a řeknete mi, o čem v poslední době často přemýšlíte?

Přemýšlím o své práci. O Humans of Prague. Je to logické, protože právě vyšla knížka, připravuje se její křest a já se těším, že na něm potkám řadu lidí, které jsem uplynulé roky fotil a zpovídal na ulici.

Vy jste je všechny pozval?

Do knížky jsem vybral 235 příběhů, samozřejmě nepředpokládám, že všichni jejich protagonisté dorazí. Ale už se pár desítek lidí ozvalo, že přijdou. Jsem na to hrozně zvědavý. Setkají se lidé nejrůznějšího věku, vzdělání a povolání, pocházející z naprosto odlišných sociálních vrstev. Nikdy by se asi nepoznali, kdybych je nezastavil a nevyfotil. O tom teď hodně přemýšlím a taky obcházím některé osobně, protože vím, že po mobilu či mailu je nemám šanci zastihnout.

To bude asi zajímavý mejdan.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.