Park s papoušky, 1907, olej na plátně, 65,5 x 75,5 cm
Foto: archiv galerie
Výstava v pražském Mánesu připomíná malíře Georgese Karse, který se marně snažil vrátit domů. Vyhnali ho nacisté. Před osmdesáti lety se na Karsovu výstavu přišel podívat i tehdejší prezident Edvard Beneš.

Asi žádný jiný český umělec se na začátku 20. století tak často nestěhoval jako malíř Georges Kars. V mládí a dospělosti cestoval za inspirací především do Francie a Španělska. Když se ale chtěl před svou šedesátkou usadit, zabijáci s hákovým křížem ve znaku z něj udělali uprchlíka.

Ukázku jeho díla, jež je z velké části roztroušené ve sbírkách západní Evropy, nyní představuje Adolf Loos Apartment and Gallery, sídlící v bočním sále pražské Galerie Mánes.

Výstava nesoucí název "Jediné, na čem záleží, je člověk" připomíná triumfální Karsovu přehlídku, která se na stejné adrese − ovšem v hlavním výstavním prostoru − konala před 80 lety. Přišel se na ni podívat i tehdejší prezident Edvard Beneš.

Psal se rok 1937 a Kars, jenž mnoho let žil v Paříži a vystavoval v Ženevě, Vídni, Amsterodamu, Londýně, Barceloně či Chicagu, získal také nejvyšší francouzské ocenění, Řád čestné legie.

reklama

Aktuální expozice u Loose není tak velká jako ta původní. Představuje hlavně Karsovy rané práce zapůjčené z Městského muzea ve Velvarech, doplněné několika pozdějšími díly ze soukromých sbírek.

Právě velvarská kolekce je největším souborem Karsových děl v Česku a ukazuje především díla inspirovaná tehdy nově narozeným stylem − impresionismem. Na výstavě, jež potrvá do 29. listopadu, nechybí i jedno Kubistické zátiší, autoportréty či ženské akty.

S impresionismem se Georges Kars bezprostředně seznámil v Mnichově. Pětadvacetiletý synek židovského obchodníka s moukou z Kralup nad Vltavou tam začal studovat na akademii v roce 1905. Spřátelil se pak se spolužáky Julesem Pascinem nebo Paulem Kleem, s nimiž sdílel zájem o nové styly.

Po škole se Kars chtěl několikrát vrátit domů. "Pokaždé však zase odjel do ciziny. Zjišťoval, že to, co hledá, bylo v Praze teprve ve stadiu zrodu. Nejvíc mu vyhovovala Paříž, kam se na počátku 20. století stahovali umělci z různých zemí a vzájemně se inspirovali," říká historička Irena Murray Žantovská.

V Paříži si změnil jméno Jiří na Georges, nastěhoval se na Montmartre a stýkal se s Henrim Matissem, Georgem Braquem, Andrém Derainem, Mauricem Utrillem či básníkem Guillaumem Apollinairem.

Kromě Paříže si český autor oblíbil také Španělsko. "Bylo pro něj zemí duchovní inspirace. Tamní malířství i krajina odpovídaly něčemu, co hledal ve svém naturelu," míní Murray Žantovská, podle které si Kars spolu s manželkou Norou dokonce vyhlédli malé přímořské město Tossa del Mar asi 50 kilometrů od Barcelony, v němž si koupili domek. Po třech letech jej však museli kvůli občanské válce v roce 1936 opustit a vrátit se do Paříže.

Ze stejného roku je i dvoumetrový obraz Obrazoborectví, jenž dominuje výstavě v Mánesu. Olejomalba je výjimečná nejen svým velkým rozměrem, ale i angažovaným tématem. Zdivočelý dav na ulici ničí posvátné a umělecké předměty z kostela. Na obraze převažuje odstín červené, do ruda rozpálená jsou hlavně těla ničitelů.

Malíř určitě netušil, že řádění a teror ho budou pronásledovat. To by si jinak neplánoval návrat do Československa, pro který snad měla být velká pražská výstava v roce 1937 šťastným začátkem.

Důvěra manželů Karsových v demokratický stát musela být veliká, když se v Praze na Vinohradech v prostorném bytě s ateliérem v roce 1938 usídlili. Hned příští rok se musel malíř s židovskými kořeny překotně stěhovat znovu. Nebylo ani pomyšlení na to, aby si pořádně sbalil.

V bytě, který následně vyplenili konfiskátoři, zůstala i kolekce Karsových obrazů a asi 150 grafik, kreseb i maleb od jeho slavných přátel z Paříže.

Převzácný soubor hodlal malíř darovat do svého rodného města Kralup. Po druhé světové válce se ale podařilo dohledat jen neúplnou kolekci Karsových děl, která je nyní součástí sbírek muzea ve Velvarech.

Útěk z Prahy však nebyl poslední. Ani Paříž po vypuknutí války a následném obsazení Francie nebyla pro Karse bezpečná. Až do roku 1942 žil v Lyonu, a když nacistická hrůzovláda dosáhla i sem, utekl do Curychu, kde žila jeho sestra Elsa. Tam se dočkal osvobození Francie, ale zprávy o holokaustu, při němž zahynulo mnoho malířových blízkých, jej přivedly do depresí.

Cestou zpět do Paříže se nervově zhroutil a v ženevském hotelu si v únoru 1945 vzal život. Bylo mu 65 let.