Luboš Svoboda
Foto: Radek Brousil
Současná česká poezie má mnoho podob a hlasů. Tomu, jakým způsobem básně vypovídají o světě, v němž žijeme, se vůbec nic nepodobá. Kdo chce vědět a vidět, jak jazyk, který denně drze užívá, vyhlíží v celé své kráse i hrůze, přesnosti i neurvalosti, měl by číst verše. A aspoň trochu se podle nich zařídit. Spisovatel a dramaturg literární kavárny Fra Petr Borkovec připravil pro magazín ego! cyklus, v němž představuje výběr českých básníků. Spíš mladších. A velice různorodých! Rubriku fotografiemi provází Radek Brousil.
V básnickém cyklu představujeme tyto autory:

◼ Jakub Řehák
◼ Jonáš Hájek
◼ Jitka N. Srbová
◼ Adam Borzič
◼ Martin Poch
◼ Elsa Aids
◼ Kamil Bouška
◼ Miroslav Olšovský
◼ Milan Děžinský
◼ Marie Iljašenko
◼ Luboš Svoboda

+

mohu-li si vybrat
ležel bych raději svázaný
jako jarní cibulky
na trhu

+

jestli chceš, tak tomu, co je teď
můžeme říkat třeba půl třetí
můžeme se vztekat přesně
v půl třetí, jestli se ti uleví
v půl třetí
se beze strachu můžem bát

+

Viděl jsi někdy feťáky
jak se protloukají davem
na přestupu metra?
Jak klepou realitou?

Luboš Svoboda (1986)

◼ vystudoval Literární akademii a zajímal se také o nová média na Filozofické fakultě UK. Za sbírku Vypadáme, že máváme (2014) byl nominován na Cenu Jiřího Ortena.
◼ Vede nakladatelství Lačnit Press. Působí i jako hudebník. Málomluvné básně, bodavé pohledy, anestetické záznamy důvěrností – Svoboda je mistrem castingu i lokace, má dobrou mušku (ať už jako kameraman nebo myslivec): většinou přesně zasáhne a obnaží poněkud rozpačité podloží našich životů a světa, jímž je vlečeme. Jestli někdo chce psát v roce 2017 haiku, měl by si přečíst Svobodovy básně a zapomenout na to, že ta přeludná forma spočívá v dodržení slabičného schématu 5-7-5. Nespočívá!
◼ Na otázku, zda má poezie cíl, autor odpověděl: "Poezie je cesta do práce, do níž nedorazíš. Cíl poezie někde možná leží napsaný, ale mně už je předem trochu jasné, že byl načrtnutý lehce smazatelným fixem. Myslím, že nejrajcovnější básnickou výzvou dneška je pokus o uchopení digitality. Začít ji zkoumat jako nedílnou součást našeho jednání i myšlení, najít její řeč, vynalézt způsob, jak praktikovat imaginaci digitality a jak odolat digitalitě imaginace."

Jak se jim krok trhá z nohou,
jak pryč tak rychle, že odcházejí ze sebe?
Jak jejich pohyb
obnažuje kostru našeho společného těla?
Jak se myšlenka na ně
uvnitř nás
drží na jazyku jako prášek bodláku?

+

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.