Vzkaz „neboj“ se u vchodu do známého tunelu z karlínské strany objevil začátkem června.
Foto: Michaela Danelová
Jsou krátké i dlouhé, přehledné i spletité a jen v hlavním městě bychom jich napočítali stovky. Přestože mají sloužit lidem, mnozí se do nich zdráhají vkročit.

Řeč je o podchodech, temných "uličkách" v podzemí s pokřivenou pověstí. Stavět se u nás začaly pod železničními tratěmi už v dobách Rakouska-Uherska, největší boom však zažily zejména v 60. a 70. letech minulého století, když sídla v rámci modernistického plánování protkala hustá síť silnic.

Podchody měly a stále mají za úkol umožnit lidem bezpečné přemístění přes frekventovaný či urbanisticky složitý úsek. Protože v nich ale většinou svítí jen sporé světlo lamp, a někdy ani to ne, postupem času začaly chátrat a proměnily se v útočiště lidí bez domova, divoké skládky, "toalety" a vůbec prostory, v nichž se běžný smrtelník raději nezdržuje.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.