Návrh piazzetty od Josefa Pleskota a Lenky Sýkorové před Vrchlického divadlem v Lounech
Foto: AP ATELIER Praha

Nedávno jsem navštívil Louny, kde se schyluje k velmi významné události propojující umění a architekturu, což je souhra, která mě kromobyčejně zajímá. Z Loun pochází Zdeněk Sýkora, jeden z největších českých malířů druhé poloviny 20. století. Určitě vám neušlo, že se za jeho obrazy platí miliony. On se nejenom v Lounech narodil (1920), ale také v nich strávil prakticky celý život a vytvořil jedinečné konstruktivistické obrazy − nejprve struktury a poté liniové malby −, jež jsou uznávané po celém světě. V Praze učil, nicméně domů se denně vracel, po 30 let. Jako by byl naprogramovaný. Když ještě žil, tak mi v ateliéru s výhledem na vyhaslé sopky popsal, co přitom prožíval: "Ty cesty autobusem trvající asi půldruhé hodiny pro mě byly strašně důležité. Nic mě nerušilo, byl jsem sám a všechno jsem si mohl dobře promyslet." Od té doby nepovažuji cestování − zvláště když nemusím řídit − za nutné zlo a užívám si ho, jak jen to lze.

Letos na konci prosince tomu bude 55 let, co Zdeněk Sýkora započal malovat pro lounské Divadlo Julia Fučíka protipožární oponu. Pomáhal mu jeho kamarád Vladislav Mirvald. V zimě, jenom ve dvou, v kabátech a čepicích, vestoje na improvizovaném lešení z navršených stolů zvládli takto monumentální, ve svém výtvarném pojetí revoluční dílo, za necelé tři týdny. Klobouk dolů. Nikde jinde nic podobného neměli, město dostalo opravdový unikát. Opona byla železná, masivní, aby chránila před ohněm, pročež se dalo očekávat, že ledasco přežije. Omyl! Osudnou se jí stala rekonstrukce divadla v letech 2001−2003 (to už se jmenovalo podle Jaroslava Vrchlického), během níž se ztratila. Vypařila se, jako bere za své pára nad řekou Ohří. Dodnes nikdo neví, jak se to mohlo stát, kde skončila (vzhledem k materiálu se usuzuje na sběrné suroviny) a kdo vlastně tohle barbarství spáchal. Zdeněk Sýkora byl bytostný lounský patriot, při každé příležitosti se o Lounech zmiňoval, miloval je − a dokonce za ně hrál hokejovou ligu. Opona byla jeho nejviditelnější stopou ve městě, pak zůstala jenom na velké fotografii v divadelním foyeru.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.