Kometa
Foto: Sára Saudková
Vánoční povídku podle fotografie Sáry Saudkové pro čtenáře magazínu ego! napsal Miloš Urban.

Fotografka chtěla, ať je na tom obrázku nahá. Tak jo. V zahradě jí byla zima. Sice se každou chvíli balila do kašmírové deky, na níž seděla, ale musela dávat pozor na andělíčkovská křidýlka přichycená k zádům.

Fotografka řekla, že má hezký zadek a na to se chce dívat každý, a když při tom bude kreslit křídou na tabuli vánoční kometu, hvězdičky, stromeček a srdíčko, bude to roztomilé a dobře se to prodá.

reklama

To bylo v listopadu. Od té doby se nahá fotila ještě několikrát, ale už bez symbolů Vánoc, bez školní tabule a nikdy venku. Říkala si, jestli už se na ní začíná projevovat těhotenství. Zatím to žádný z jejích fotografů nezmínil. Až to bude jasné, fotografové odpadnou. Bude pravidelně chodit k fotografce, která nasnímá její rostoucí břicho.

Přečtěte si další vánoční povídky

Petr Stančík: Genetika bramborových salátů (s fotografií Dity Pepe)

Ondřej Neff: Nevhodný dárek (s fotografií Jana Šibíka)

Iva Pekárková: Děvčeti se musí (s fotografií Honzy Mudry)

Emil Hakl: Advent forever (s fotografií Petra Jedináka)

Zatím se nijak nevydouvá, je dokonce plošší než dřív. Zeptala se doktora, jestli je to normální. Odpověděl, že ano, je zdravá, nemá si dělat starosti. Namítla, že v sobě cítí pohyby − tak malý plod se přece ještě nevrtí?

Zamračeně koukl na výstup z ultrazvuku. To si jenom sugerujete, usmál se na ni, a když přečetl její výraz, předepsal jí neškodné uklidňovadlo.

Doteď měla chuť na sex (její partner ne ode dne, kdy mu řekla, že je v tom), což nové prášky spolehlivě zklidnily. V noci se k němu přestala tisknout a to v něm chuť zase probudilo. Odstrčila ho. Další kus lidské hmoty v sobě na rok dopředu dozajista nesnese.

Odvalil se, nenaléhal. Zítra si sjede pornhublajnu tak jako každý den. Na dítě platit bude, v tom je svědomitý, platí už dvěma ženským. Jestli s touhle zůstane, neví. Je tolik jiných a mladších. Je mu teprve třiačtyřicet.

Před obchodním domem Kotva do ní vrazila asi čtyřletá, možná pětiletá holčička. Něco nesla, teď to leželo na chodníku. Tři andělíčci z papírmaše, neškodně nerozbitní, pokud na ně někdo nešlápne. Pomohla je posbírat a hned v ní zatrnulo: přesně takoví stáli na liště školní tabule na zahradě, kde seděla nahá před aparátem fotografky.

"Kde máš mámu?" zeptala se.

"Já ji najdu," odpověděla holčička a odkličkovala davem bůhvíkam.

Podruhé se setkaly dva dny nato. Určitě to bylo totéž dítě, tím si byla jistá a zatočila se jí z toho hlava. Čtyři roky, světlehnědé copy, tmavohnědé oči. V nákupním středisku na Andělu.

Majka byla unavená a splavená, dopravit nákupy dolů do auta v podzemní garáži vyžadovalo energii, kterou nemá. Dítě v břiše se rozskotačilo a ona si musela sednout.

"Tady je dopis Ježíškovi," řekla holčička, která se posadila vedle ní. Podala jí papír vytržený z bloku. Byl na něm neuměle nakreslený vánoční stromeček. Nikoliv tyčky a na nich kouličky, jaké malují kluci, ale baldachýnky zužující se směrem vzhůru podle neviditelné středové osy. Holčičí stromek.

"Nemáš tam dárky," upozornila ji Majka.

Holčička se na ni podívala a až teď pochopila, že se baví s cizí paní. Stejně jako posledně beze slova odběhla. Možná to vůbec není ona, napadlo Majku. Výkres jí zůstal, ale co s ním? Zmačkala ho a hodila do koše.

Konečně se jí vyboulilo. Malinko, ale přece. Takový kulatý dárek pod stromek. Dítě zakleté v břiše řádilo jako pominuté.

Myslela na holčičku. Na to, co už někde četla: některým matkám se zjevuje jejich vlastní dítě, které se chce narodit… Nechce skončit jako potrat.

Ale ona nikdy ani na okamžik neváhala. Chtěla ho mít, i kdyby partner časem odpadl. Jako že odpadne. Jako každý, až na výjimky potvrzující pravidlo načasovaného odpadání partnerů/partnerek.

Na Štědrý den byla připravená, ale holčička se neobjevila. Jenom na zeď činžáku, kde Majka bydlela, někdo kousek nad chodníkem načmáral nové graffiti. Srdíčko jako od dávného prezidenta. Bílou křídou na béžové omítce.

Navečer se pohádali.

Šel ke své bývalé (té druhé) a druhému ze svých dětí. Dárek nechal Majce na stole v kuchyni: brož ve tvaru hvězdy, co měl po babičce.

Kdo ví, možná se pohádá i tam. Pohádá se všude. To z něj ještě špatného chlapa nedělá.

Snědla hodně salátu a málo ryby. Šla spát sama a brzo. Na pohádky ani nic jiného v telce nekoukala.

Když se ráno probudila, měla na svém kulatém břiše fixou namalovanou kometu a kolem ní hvězdičky.