Nevhodný dárek
Foto: Jan Šibík
Vánoční povídku podle fotografie Jana Šibíka pro čtenáře magazínu ego! napsal Ondřej Neff.

Možná si myslíte, že Santa Claus se v tuhle dobu vánoční rozvaluje na kozlíku saní tažených párem sobů a rozhazuje dárky nalevo napravo. Pokud si to myslíte, je to tím, že se díváte málo na televizi. Jinak byste věděli, že jeho místo je za volantem červeného náklaďáku Coca-Coly a při troše štěstí byste na něho mohli narazit taky. Štěstí, nebo smůly, jak se to vezme.

Jako například Ferda Čumkarta, bezdomovec, za stara by se řeklo tulák. Stál takhle jednou večer na zastávce autobusu, v půli prosince to bylo. Chtěl se v autobusu ohřát. Kouká, vidí, že jede něco velkého, mávne a on mu zastavil červený náklaďák a za volantem tlusťoch s bílým plnovousem, v kožichu. A že aby nastoupil, řekl mu ten tlusťoch a dobrotivě se usmíval. Ferda nalez, krásně tam měl ten děda teplo. To mu zvedlo náladu a hned začal tu svoji, jako vždycky, když potkal někoho nového, tu svoji o pohlednici.

Přečtěte si další vánoční povídky

Petr Stančík: Genetika bramborových salátů (s fotografií Dity Pepe)

Miloš Urban: Kometa (s fotografií Sáry Saudkové)

Iva Pekárková: Děvčeti se musí (s fotografií Honzy Mudry)

Emil Hakl: Advent forever (s fotografií Petra Jedináka)

reklama

"On mi ji podepsal," vykládal Ferda dědkovi. "Ve Vršovicích, na nádraží. Ty jsi dobrej chlap, to mi povídal, to já hnedka poznám, dobrýho chlapa. To jseš ty, Ferdo. Koukej, tady jsem se ti podepsal."

Santa Claus, neboť on to byl, ten dědek za volantem, poslouchal na půl ucha, protože byl hustý provoz a musel dávat pozor.

"Kdo jako?" zeptal se.

"Jako co kdo? No přece Vašek! No jo, Vašek se mi podepsal a řek mi k tomu, že jsem dobrej chlap. To já poznám hnedko, dobrýho chlapa, tohle mi řek."

"Jaký Vašek?"

"No přece on, ten prezident! Toho bych rád zase potkal. On by věděl, on jo, že jsem dobrej chlap…"

"Chceš ho potkat? Udělá ti to opravdu radost?"

"Strašně moc."

"Tak dobře," řekl dobrotivě Santa Claus. To už brzdil ten svůj náklaďák, byl to pětisetkoňský Kenworth T880 s dvanáctistupňovou převodovkou Paccar. "Vidíš tamhle tu lavičku? Na ni si sedni a chvilku čekej. Tady máš na zahřátí." Sáhl do kapsy ve dveřích trucku a vytáhl placatici tuzemáku.

Ferda ji přijal, vystoupil a díval se, jak ten Kenworth i s návěsem osvětleným jak vánoční stromeček mizí ve tmě. Došel k lavičce a sedl si na ni. Ani si nevšiml, co je nad ní napsáno: Lavička Václava Havla.

"Že prej potkám Vaška," broukal si Ferda. "To jsem zvědavej." Zachrul se do chudobného kabátu, dárek Armády spásy, a přisál se k placatici. Byla už notná zima. Tuzemák vymlasknul a zvolna se propadal do blaženého spánku.

Najednou vidí růžové světlo. A tam… vycházelo snad slunce? Ne! To se z noci nořilo velké rudé srdce. A Ferda už slyší, jak pravda zurčí vůkol a láska vibruje ve vzduchu a lež s nenávistí bublají hluboko v kanále. Přichází muž postavy spíše pomenší a nahrbené, nohavice kalhot nad kotníky. Rozevírá náruč v gestu všeobjímajícího všelidského porozumění.

To je přece…

"Ne!" blesklo strašlivé poznání v bezdomovcově hasnoucí mysli. Pak byla tma.

* * *

Zmrzlého Ferdinanda Havlíčka známého coby Ferda Čumkarta nalezla nad ránem policejní hlídka ve složení nadstrážmistr Schwarz a rotný Kolínský. Zavolali záchranku, ale bylo jasné, že pomoci není. Doklady u sebe zesnulý neměl, jen omšelou pohlednici s portrétem Václava Klause.

"Ona je snad vlastnoručně podepsaná," všiml si rotný Kolínský. Podle ní se později podařilo Ferdu identifikovat, dotazem u Armády spásy. Jo, to je určitě Ferda, on každého tou pohlednicí omrzoval, řekli tam vyšetřovateli. V danou chvíli ale neměli oba policisté žádné vodítko. Prohlíželi si tvář mrtvého ve svitu baterek.

"Než umřel," zabručel nadstrážmistr Schwarz, "musel vidět něco opravdu strašného."

Nikdy se neměli dozvědět, ani oni, ani nikdo jiný, že příčinou smrti Ferdinanda Havlíčka nebyla nevhodná kombinace mrazu a chlastu.

Pravou příčinou byl nevhodný dárek Santa Clause, zaviněný nedorozuměním v důsledku Santovy nepozornosti v hustém večerním provozu.

Na omluvu Santovi budiž řečeno, že řídit pětisetkoňský Kenworth T880 s dvanáctistupňovou převodovkou Paccar není žádná sranda.