Prezidentští kandidáti
Foto: archiv HN
Bude lepším prezidentem někdejší sígr, nebo ten, kdo byl Mirkem Dušínem už jako školák? Požádali jsme prezidentské kandidáty, aby se podělili o své zásadní zážitky z dětství.

Pouhopouhých 17 dětí z 30 tisíc, které oslovil před dvěma lety Český statistický úřad, by se chtělo stát prezidentem. V průzkumu na školách, při němž se statistici ptali na nejrůznější věci, se mezi pěti nejpopulárnějšími povoláními u dětí ve věku zhruba od 11 do 14 let umístil veterinář, lékař, kuchař, policista a překvapivě i učitel. Ve starším americkém výzkumu zase 60 procent tamních rodičů uvedlo, že by dali přednost tomu, aby se jejich potomek v dospělosti stal raději tesařem než šéfem Bílého domu.

Prezidentství tedy "normální" lidi příliš netáhne v žádném věku. Nebo spíš platí to, že šance své i vlastních ratolestí umíme realisticky vyhodnotit. Přesto souboj o nejvyšší post v zemi pokaždé davy fascinuje, což dokázala i vyšší volební účast než u voleb do parlamentu.

reklama

V naší anketě mezi českými prezidentskými kandidáty pouze jediný přiznal, že se jako kluk chtěl stát prezidentem. Shodou okolností jde o uchazeče, jemuž dosavadní průzkumy dávají minimální šance. Přehodnotíme tedy své dosavadní preference a pomůžeme mu jeho dětské přání splnit? Pravděpodobně ne, čeští voliči se rozhodují podle jiných iracionálních pohnutek. Ostatně nejčastějším vysněným džobem mezi našimi kandidáty byl v dětství pilot, jeden z nich se dokonce stále touží stát astronautem (nabízí se tedy otázka, proč ztrácí energii předvolební kampaní a netráví více času na trenažérech).

Zlobili i zachraňovali tonoucí

Uvádí se, že v raném věku se nejsilněji formují základy budoucí osobnosti. Neznamená to však, že nyní bychom měli zlomit hůl nad těmi dvěma kandidáty, kteří přiznávají, že byli jako kluci pěkní sígři − u jednoho z nich bychom to dnes zřejmě ani neřekli. Má snad u voličů větší šanci jejich konkurent, který tvrdí, že byl odmala tak hodný a šikovný, že jej rodiče takřka nepřetržitě chválili? Nebo ti dva, kteří svorně vzpomínají, jak zachránili jiné dítě před utonutím? Odpovědi nepřeceňujme, vždyť je to jen hra a jak říká současný prezident Miloš Zeman, každý má právo na vývoj.

Úřadující hlava státu na zaslané otázky neodpověděla. Z jeho knižně vydaných vzpomínek už víme, že jako poněkud uzavřený chlapec, jenž žil bez otce jen s přísnou matkou učitelkou, měl poněkud zvláštní zálibu − chodil si číst na hřbitov, protože tam podle něj byl klid a "krásná lesoparková úprava". Přes tento introvertní až hororový sklon to dotáhl na premiéra a prezidenta, kterého velká část Čechů chce vidět na Hradě i dalších pět let.

JIŘÍ DRAHOŠ

jarvis_5a3bb50d498e34d8cab23649.png

1. Čím jste se jako kluk toužil stát v dospělosti?

Věděl jsem, že chci studovat. Bavila mě ale kromě chemie i literatura nebo jazyky. Tatínek měl velkou knihovnu a já od dětství četl. První kniha, kterou jsem dostal, byla Bohatýrská trilogie, některé pasáže z ní umím zpaměti dodnes. V raném dětství jsem se pak chtěl stát pilotem.

2. Čím jste v dětství nejvíc rozzlobil rodiče a jak jste za to byl potrestán?

Občas jsme s bratrem trénovali hokejovou střelbu pukem doma v předsíni a otloukli jsme mamince novou lednici. Průšvih byl taky, když jsem při svých chemických pokusech poničil starožitnou komodu.

jarvis_5a3b81eb498e08965473066f.jpeg
Jiří Drahoš s mladším bratrem
Foto: archiv Jiřího Drahoše

3. Co jste provedl zakázaného, na co se nepřišlo? A vzpomínáte si na nějaký svůj dobrý skutek z dětství?

Maminka byla věřící a v neděli nás občas posílala s bratrem do kostela na mši. Podívali jsme se, který farář má kázání, a pak jsme většinou šli hrát za kostel fotbal. Ale o tom se stejně asi vědělo. A dobré skutky jsem začal dělat až později.

4. A za co jste dostal od rodičů největší pochvalu?

Rodiče neměli ve zvyku mě za něco chválit, dobrý prospěch ve škole nebo pomoc v domácnosti brali jako něco samozřejmého, takže pochval jsem si moc neužil. Od maminky jsem navíc často slýchával, že "sebechvála smrdí". Ale určitě je těšilo, že jsem byl ve svém povolání docela úspěšný.

5. Kdo byl největší hrdina vašeho dětství (kromě rodičů a dalších příbuzných) a proč? A kdo největší padouch?

Jako kluk jsem hltal mayovky, takže samozřejmě Vinnetou nebo Old Shatterhand. Taky kapitán Nemo z románů Julese Verna. Rád jsem měl Rychlé šípy, ale Mirek Dušín mi vždycky připadal až moc vzorný. Padouši byli všichni, kdo proti mým hrdinům nečestně bojovali.

jarvis_5a3b81eb498e089654730673.jpeg
Jiří Drahoš s mladším bratrem
Foto: archiv Jiřího Drahoše

6. Jakou největší křivdu jste zažil jako dítě a kdy jste naposledy brečel a kvůli čemu?

Dodnes si pamatuju, jak mě otec jednou nepustil do kina, protože jsem jednak nedodržel hodinu příchodu domů, navíc jsem přišel celý promáčený z jarního sněhu. Už ani nevím, o jaký film šlo, ale hrozně jsem o to stál. Dlouho jsem se otce snažil přesvědčit, že je to nespravedlivé, že se tak moc nestalo, kňoural jsem, hučel do něho horem dolem, on ale zůstal neoblomný, nikam jsem nešel. Dnes mi slzy do očí vžene kdejaký dojemný film či TV inscenace.

7. Jaký byl v dětství váš nejlepší vánoční dárek? A po čem jste pod stromečkem hodně toužil, a nikdy jste to nedostal?

Nejčastějšími dárky pod stromečkem byly knihy, na ty jsem se těšil nejvíc, byl jsem vášnivý čtenář, knihy jsem opravdu hltal. Na žádný opravdu vytoužený dárek si nevzpomínám − snad jen na moped, který měl jeden můj spolužák, ale bylo mi jasné, že tenhle dárek se pod stromečkem těžko objeví.

PAVEL FISCHER

jarvis_5a3bb56c498e34d8cab24e56.png

1. Čím jste se jako kluk toužil stát v dospělosti?

Automechanikem. Rád jsem všechno rozebíral na součástky, zajímalo mě, co je uvnitř, jak věci fungují. V přeneseném smyslu mě to vlastně zajímá dodnes, jen jsem svou pozornost soustředil na fungování státu, společnosti a Evropy.

2. Čím jste v dětství nejvíc rozzlobil rodiče a jak jste za to byl potrestán?

Mám tři sourozence a všichni jsme byli hodné děti. Občas se na nás rodiče zlobili kvůli drobnostem, třeba že jsme něco zapomněli udělat, ale většinou z toho žádné velké tresty nebyly.

3. Co jste provedl zakázaného, na co se nepřišlo? A vzpomínáte si na nějaký svůj dobrý skutek z dětství?

Když mi bylo deset, prováděl jsem doma pokusy s hořlavinami, konkrétně s nastrouhanými prskavkami. Hořící směs mi neplánovaně upadla na koberec a dokázal jsem ji uhasit jen s vypětím všech sil. Koberec si můj pokus pamatoval navždy, naštěstí byl vzorovaný a nikdo nic nepoznal. A nějaký dobrý skutek? Nosil jsem pravidelně uhlí ze sklepa jedné starší sousedce na Vinohradech.

jarvis_5a3b81eb498e08965473067b.jpeg
Snímek z dětství Pavla Fischera
Foto: archiv Pavla Fischera

4. A za co jste dostal od rodičů největší pochvalu?

Rodiče mě chválili skoro pořád, v tom jsem nestrádal. Největší chvály jsem si asi užíval, když jsem se ve 14 letech naučil vařit a pro rodinu připravoval sváteční obědy. Nejraději jsem vařil italskou kuchyni. Maminka byla ráda, já jsem se rád předvedl a všem chutnalo, takže to bylo všestranně prospěšné.

5. Kdo byl největší hrdina vašeho dětství (kromě rodičů a dalších příbuzných) a proč? A kdo největší padouch?

Největší hrdina mého dětství byl Vinnetou, je snad jasné proč. Padouchem byl pro mě třeba Mažňák z Foglarovy knihy Záhada hlavolamu, který užíval nečistých praktik při volbě Velkého Vonta.

6. Jakou největší křivdu jste zažil jako dítě a kdy jste naposledy brečel a kvůli čemu?

Přiznám se, že si žádnou křivdu ze svého dětství nepamatuji. My čtyři sourozenci jsme se vždycky mezi sebou museli nějak mírumilovně dohodnout, vlastně jsme permanentně vyjednávali. Byla to skvělá průprava pro diplomacii.

jarvis_5a3b81eb498e08965473067f.jpeg
Snímek z dětství Pavla Fischera
Foto: archiv Pavla Fischera

Brečel jsem mnohokrát nejen jako dítě, ale i jako dospělý. Nicméně pláč, zejména mužský, je něco velmi intimního. Nemám pocit, že by o tom mí voliči potřebovali něco konkrétního vědět.

7. Jaký byl v dětství váš nejlepší vánoční dárek? A po čem jste pod stromečkem hodně toužil, a nikdy jste to nedostal?

Nové lyže! Dostal jsem je ve dvanácti letech. Slovo "nové" je velmi důležité, protože do té doby jsem lyže vždycky po někom podědil. Na lyže jsme s rodiči jezdívali každou zimu do Jizerek, ale bylo to úplně jiné než dnes, hory byly bílé, prázdné a tiché. A dárek, který jsem nedostal? Velké šlapací autíčko v červené barvě, po tom jsem toužil asi v pěti letech. Pravidelně na něm jezdil nějaký chlapeček v parku. Hodně jsem mu záviděl.

PETR HANNIG

jarvis_5a3bb5a2498e34d8cab24e77.png

1. Čím jste se jako kluk toužil stát v dospělosti?

Jelikož jsem vyrůstal na břehu Labe v Ústí nad Labem − Krásném Březně, v Matiční ulici, která vedla až k řece, byl jsem fascinován velkými nákladními loděmi plujícími po proudu do dálek. Chtěl jsem být lodníkem neboli, jak se u nás říkalo, šífákem.

2. Čím jste v dětství nejvíc rozzlobil rodiče a jak jste za to byl potrestán?

Při jarním tání ledu, kdy se často Labe rozlévalo až na pobřežní louku, jsme s kluky skákali na kry a odstrkovali se bidly. To byla vcelku nebezpečná zábava. Potrestán jsem byl zákazem vycházek k Labi.

3. Co jste provedl zakázaného, na co se nepřišlo? A vzpomínáte si na nějaký svůj dobrý skutek z dětství?

S kluky jsme kouřili někde sehnané cigarety. Na to se nepřišlo. Byl jsem jako kluk od vody dobrý plavec, a když mi bylo devět let, tak jsem v přístavu zachránil o tři roky staršího tonoucího kluka.

jarvis_5a3b81ec498e089654730687.jpeg
Snímek z dětství Petra Hanniga
Foto: archiv Petra Hanniga

4. A za co jste dostal od rodičů největší pochvalu?

Od 12 let jsem byl varhaníkem v kostele svatého Floriana v Krásném Březně. To se hodně líbilo mamince. Táta, i když byl věřící, byl poněkud antiklerikálně založen a do kostela nechodil. Maminka mu však o mých hudebních úspěších referovala.

5. Kdo byl největší hrdina vašeho dětství (kromě rodičů a dalších příbuzných) a proč? A kdo největší padouch?

Protože jsem rád jezdil na kole, tak to byl zřejmě nějaký vítěz Závodu míru, myslím si, že se jmenoval Smolík. Na padoucha si nevzpomínám.

6. Jakou největší křivdu jste zažil jako dítě a kdy jste naposledy brečel a kvůli čemu?

Když jsem začal hrát na varhany, tak jsem se stranil kolektivu ostatních kluků, protože mě hudba zcela uchvátila. Jezdil jsem hrát na varhany do okolních kostelů a mezi Krásným Březnem a Neštěmicemi bylo takové víceméně pusté místo pod skálou Kanon. Tam mě přepadla parta cizích kluků. Ničím jsem je neprovokoval, tak jsem to přepadení považoval za křivdu. Ovšem nebrečel jsem. Když jsem někdy brečel, tak spíše takovým tím pláčem štěstí, když filmový příběh dobře dopadl, však to znáte − slzy dojetí.

7. Jaký byl v dětství váš nejlepší vánoční dárek? A po čem jste pod stromečkem hodně toužil, a nikdy jste to nedostal?

Ten jsem si nadělil sám. Z hraní po kostelích jsem si vydělal na starší křídlo − klavír. Neměl jsem nikdy nějaké touhy po něčem, byl jsem a ostatně i nyní jsem spokojený s tím, co mám.

MAREK HILŠER

jarvis_5a3bb5ec498e34d8cab2547d.png

1. Čím jste se jako kluk toužil stát v dospělosti?

V dětství jsem neměl pouze jednu představu, čím bych v dospělosti chtěl být. Bylo to více věcí. Ale asi nejdéle jsem se držel myšlenky být pilotem nebo astronautem. Ostatně astronautem bych chtěl být i jako dospělý, ale tento sen se mi už asi nesplní.

2. Čím jste v dětství nejvíc rozzlobil rodiče a jak jste za to byl potrestán?

Nemám takovou vzpomínku. Vzpomínám si ale na jeden průšvih, když jsem na škole v přírodě dělal pokus s elektřinou a na pokoji za obrovského blesku doslova vypálil elektrickou zásuvku. Tehdy jsem rozzlobil paní učitelku a dostal důtku třídního učitele.

jarvis_5a3b81ec498e08965473068f.jpeg
Snímek z dětství Marka Hilšera
Foto: archiv Michala Horáčka

3. Co jste provedl zakázaného, na co se nepřišlo? A vzpomínáte si na nějaký svůj dobrý skutek z dětství?

Vždy se na všechno přišlo. Jednou jsme vzali spolužákovi žákovskou knížku a spálili jsme ji. Tehdy jsme to vnímali jako strašlivý zločin. Na dobrý skutek z dětství si bohužel nevzpomínám, asi jsem byl spíš rošťák a dobré skutky jsem jako dítě nedělal.

4. A za co jste dostal od rodičů největší pochvalu?

Tatínek byl rád, když jsem šel studovat medicínu, a maminka, že jsem vydržel u muziky. Vždycky si to přála a v dětství jí dalo hodně práce, aby mě udržela u hry na hudební nástroj.

5. Kdo byl největší hrdina vašeho dětství (kromě rodičů a dalších příbuzných) a proč? A kdo největší padouch?

jarvis_5a3b81ec498e089654730693.jpeg
Snímek z dětství Marka Hilšera
Foto: archiv Marka Hilšera

Neměl jsem jediného hrdinu. Ale vzpomínám si, že jsem miloval verneovky. Líbilo se mi, že byly dobrodružné a zároveň byly o technice. Velkým hrdinou byl pro mě Ernest Shackleton (britský polárník irského původu, pozn. red.) za jeho neuvěřitelnou vytrvalost při záchraně ztroskotané výpravy k jižnímu pólu.

6. Jakou největší křivdu jste zažil jako dítě a kdy jste naposledy brečel a kvůli čemu?

Z dětství si na žádnou křivdu nevzpomínám. Asi jsem měl štěstí, že mi nikdo nekřivdil, nebo jsem bral věci tak, jak jsou, a ukřivděně jsem se necítil. Nebrečím, ale často mi vyhrknou slzy při různých příležitostech, jak smutných, tak radostných.

7. Jaký byl v dětství váš nejlepší vánoční dárek? A po čem jste pod stromečkem hodně toužil, a nikdy jste to nedostal?

Nejlepším dárkem byla vysílačka pro rádiem ovládané letecké modely a velká stavebnice Lego. Na nenaplněnou touhu pod stromečkem si nevzpomínám.

MICHAL HORÁČEK

jarvis_5a3bb614498e34d8cab2554a.png

1. Čím jste se jako kluk toužil stát v dospělosti?

Spisovatelem. Už v první třídě jsem si nadepsal sešit: Michal Horáček, spisovatel.

2. Čím jste v dětství nejvíc rozzlobil rodiče a jak jste za to byl potrestán?

Když jsem zas a znovu vzpurně četl příběhy dějin z národa českého a úplně "vysklíval" matematiku, z níž jsem vždycky bezmála propadal. Ale rodiče mě za to netrestali.

jarvis_5a3b81ed498e08965473069b.jpeg
Snímek z dětství Michala Horáčka
Foto: archiv Michala Horáčka

3. Co jste provedl zakázaného, na co se nepřišlo? A vzpomínáte si na nějaký svůj dobrý skutek z dětství?

Chtěl jsem se dostat na půdu jednoho domu. Ale šlo to jen tak, že bylo nutné přelézt světlík. Proto jsem vzal mámino prohnilé žehlicí prkno a v sedmém patře světlík přelezl. Ještě teď se mi točí hlava, když si na to vzpomenu. Fakt nevím, jak jsem svoje dětství přežil. A dobrý skutek? Dal jsem mamince k Vánocům dárek, který si přála − kopací míč.

4. A za co jste dostal od rodičů největší pochvalu?

Když jsem splnil svůj slib nasbírat a usušit deset kilogramů lipového květu, čímž jsem získal první kapitál do svých dalších podniků.

5. Kdo byl největší hrdina vašeho dětství (kromě rodičů a dalších příbuzných) a proč? A kdo největší padouch?

jarvis_5a3b81ed498e08965473069f.jpeg
Snímek z dětství Michala Horáčka
Foto: archiv Michala Horáčka

Hrdinou byl pro mě rytíř Lancelot z artušovských legend, protože to byl rytíř se vším všudy. Největší padouch byl Pavlík Morozov, který udal vlastní rodiče.

6. Jakou největší křivdu jste zažil jako dítě a kdy jste naposledy brečel a kvůli čemu?

Když kluci v Rakvicích, kam jsem jezdil na prázdniny, přibili na vrata stodoly netopýra. Byl jsem si jistý, že si to netopýr nezaslouží.

7. Jaký byl v dětství váš nejlepší vánoční dárek? A po čem jste pod stromečkem hodně toužil, a nikdy jste to nedostal?

Nejlepším dárkem byla moje mladší sestřička Kateřina. A vždycky jsem toužil mít ještě jednu sestřičku.

JIŘÍ HYNEK

jarvis_5a3bb63b498e0896567cdb89.png

1. Čím jste se jako kluk toužil stát v dospělosti?

Myslivcem, motocyklovým závodníkem, kuchařem a prezidentem. Jako malé dítě jsem se ptal maminky, jaká škola se studuje na prezidenta. Ale časem tyto touhy přehlušily další povolání jako hvězdář či matematik. Také jsem chtěl být nositelem Nobelovy ceny.

2. Čím jste v dětství nejvíc rozzlobil rodiče a jak jste za to byl potrestán?

jarvis_5a3b81ed498e0896547306a7.jpeg
Snímek z dětství Jiřího Hynka
Foto: archiv Jiřího Hynka

Byl jsem docela hodné dítě, ale byl jsem velmi zvídavý, často se ptal a málokdy jsem se spokojil s povrchní odpovědí. Mé neustálé otázky byly pro rodiče dosti úmorné. Jednou, bylo mi pět let, jsem dostal nařezáno na zadek hned po odchodu z restaurace, protože jsem byl během oběda protivný, povaloval se po židli a nezpůsobně se choval.

3. Co jste provedl zakázaného, na co se nepřišlo? A vzpomínáte si na nějaký svůj dobrý skutek z dětství?

Jako malí kluci jsme často chodili na obecní smetiště a hledali, co by se nám hodilo. Jednou jsme posbírali spoustu obalů od sprejů a naházeli je do ohně, který jsme za tímto účelem rozdělali. Ještě než jsme doběhli do úkrytu za mírný hrbolek, už nám vše včetně polen z ohně létalo kolem hlavy.

Jednou jsem vzal na sebe prohřešek své mladší sestry a samozřejmě dostal od rodičů na zadek.

4. A za co jste dostal od rodičů největší pochvalu?

Po doktorské promoci za dokončená studia.

5. Kdo byl největší hrdina vašeho dětství (kromě rodičů a dalších příbuzných) a proč? A kdo největší padouch?

jarvis_5a3b81ed498e0896547306ab.jpeg
Snímek z dětství Jiřího Hynka
Foto: archiv Jiřího Hynka

Nerozlučná dvojice Vinnetou a Old Shatterhand. Protože byli ochotni bránit bezbranné i proti obrovské přesile. Největším padouchem byl zbabělec, intrikán a zloduch Santer, jejich nepřítel.

6. Jakou největší křivdu jste zažil jako dítě a kdy jste naposledy brečel a kvůli čemu?

Když jsem v devátém ročníku základní školy měl samé jedničky, vyhrál soutěž matematických talentů, fyzikální a matematickou olympiádu, a nebyl přijat na gymnázium. Naposledy jsem brečel v červenci 2005, když jsem se od lékařů dozvěděl, že můj táta boj s rakovinou prohrál a že mu zbývá na tomto světě už jen pár dnů. A hlavně že už mu nemohu nijak pomoci.

7. Jaký byl v dětství váš nejlepší vánoční dárek? A po čem jste pod stromečkem hodně toužil, a nikdy jste to nedostal?

Ve třech letech jsem dostal pod stromeček tříkolku. Neměl jsem nikdy žádná neskromná přání a vše potřebné se mi rodiče vždy snažili pořídit.

VRATISLAV KULHÁNEK

jarvis_5a3bb65d498e0896567cdc67.png

1. Čím jste se jako kluk toužil stát v dospělosti?

Popelářem, strojvůdcem, mašinfírou. Otec byl výpravčím, děda přednosta stanice, takže ke kolejím mě to asi táhlo nejvíc. A vlastně logicky i k technice.

2. Čím jste v dětství nejvíc rozzlobil rodiče a jak jste za to byl potrestán?

jarvis_5a3b81ee498e0896547306b3.jpeg
Snímek z dětství Vratislava Kulhánka
Foto: archiv Vratislava Kulhánka

Obvykle studijními výsledky. Trestán jsem byl tradičně česky fyzicky, aniž bych následně utrpěl psychickou újmu.

3. Co jste provedl zakázaného, na co se nepřišlo? A vzpomínáte si na nějaký svůj dobrý skutek z dětství?

Na mě vždycky všechno prasklo, dokonce i věci, které jsem neudělal. Vzhledem k mé pověsti se na mě ve škole obvykle svádělo kdeco. Ale to k sortě zlobivých dětí, do níž jsem odjakživa patřil, jaksi patří. Ale jednou jsem jako kluk skočil pod jez a zachránil hluchoněmou holku.

jarvis_5a3b81ee498e0896547306b7.jpeg
Snímek z dětství Vratislava Kulhánka
Foto: archiv Vratislava Kulhánka

4. A za co jste dostal od rodičů největší pochvalu?

Za dobré výsledky ve volejbalu. A také se mi podařilo jednou nebo dvakrát nemít dvojku z chování. To říkám s jistou nadsázkou.

5. Kdo byl největší hrdina vašeho dětství (kromě rodičů a dalších příbuzných) a proč? A kdo největší padouch?

Old Shatterhand, s tím už nic nenadělám. Chodili jsme s ostatními kluky na filmy o Vin­netouovi pravidelně, nic jiného také nebylo. Takže jeho nepřátelé byli i našimi nepřáteli.

jarvis_5a3b81ee498e0896547306bb.jpeg
Snímek z dětství Vratislava Kulhánka (vlevo)
Foto: archiv Vratislava Kulhánka

6. Jakou největší křivdu jste zažil jako dítě a kdy jste naposledy brečel a kvůli čemu?

Na křivdu si nevzpomínám. Jedině snad, když mě odmítla Jarka Toncarová. Dojímám se občas na konci povedeného filmu nebo divadelního představení.

7. Jaký byl v dětství váš nejlepší vánoční dárek? A po čem jste pod stromečkem hodně toužil, a nikdy jste to nedostal?

Určitě to vyhrálo krásné kolo Favorit. A také jsem chtěl moped, ale ten jsem nedostal.

MIREK TOPOLÁNEK

jarvis_5a3bb680498e0896567f4e79.png

1. Čím jste se jako kluk toužil stát v dospělosti?

Jako kluk jsem chtěl být pilotem. Dokonce jsem absolvoval příslušnou nezbytnou zdravotní prohlídku. Když zjistili, že budu mít přes 190 cm, ztratili zájem. Na střední škole jsem chtěl studovat českou literaturu a stát se žurnalistou. Nevyšlo to, ale stejně to v té době nebylo poctivé řemeslo.

2. Čím jste v dětství nejvíc rozzlobil rodiče a jak jste za to byl potrestán?

jarvis_5a3b81ee498e0896547306c3.jpeg
Snímek z dětství Mirka Topolánka
Foto: archiv Mirka Topolánka

Můj otec byl velmi přísný a za svá rošťáctví jsem dostával i výprask. Nejvíce nesnášel, když jsem zalhal. To bylo asi nejhorší. Maminka mě vždycky bránila a byla schopna mi odpustit úplně všechno. Pamatuji si, jak jsem v první třídě falšoval dětským písmem otcův podpis a ve slově Miroslav napsal na konci f. Pamatuji si to dodnes…

3. Co jste provedl zakázaného, na co se nepřišlo? A vzpomínáte si na nějaký svůj dobrý skutek z dětství?

Zhruba ve třetí třídě jsem se svými dvěma spolužáky chtěl emigrovat do Ameriky. Tehdy se chodilo do školy ještě i v sobotu a my chtěli po škole přejít česko-polskou hranici, v Polsku se dostat do přístavu a tam se nalodit směr Amerika. Po škole jsem ale nečekaně nemohl ven, jelo se k babičce. Já byl za zbabělce, kamarády chytili až za hranicí a přivezli je policajti. Dodnes někdy zalituji, že se nám to nepovedlo.

V mém dětství bylo naprosto běžné, a tak jsme byli vychováváni, pomáhat starým lidem. A pak ve skautském věku vyplňovat políčka modrého života. Také jsem pokládal za dobrý skutek napovídání spolužákům.

jarvis_5a3b81ef498e0896547306c7.jpeg
Snímek z dětství Mirka Topolánka
Foto: archiv Mirka Topolánka

4. A za co jste dostal od rodičů největší pochvalu?

Za známky. Otec měl velmi těžké dětství a kladl důraz hlavně na vzdělání. Moc mě nechválil, ale za výsledky v matematice a ve fyzice ano.

5. Kdo byl největší hrdina vašeho dětství (kromě rodičů a dalších příbuzných) a proč? A kdo největší padouch?

Vzhledem ke knihovně mých rodičů a vzhledem k mému ranému zájmu o literaturu byl mým hrdinou Danny Smiřický. Padouchů byla plná povinná četba.

jarvis_5a3b81ef498e0896547306cb.jpeg
Snímek z dětství Mirka Topolánka
Foto: archiv Mirka Topolánka

6. Jakou největší křivdu jste zažil jako dítě a kdy jste naposledy brečel a kvůli čemu?

Měl jsem velmi šťastné dětství. První velká křivda, na kterou si dnes vzpomenu, byla pro premianta třídy nepochopitelná nemožnost studovat na jakékoli střední škole v regionu. Otcovy postoje po okupaci 68 znamenaly pád ze špičkového konstruktéra na kopáče na hřbitově a skladníka na přehradě.

Umím brečet. Sám a někdy bez slz. Jinak vždycky u Pretty Woman.

7. Jaký byl v dětství váš nejlepší vánoční dárek? A po čem jste pod stromečkem hodně toužil, a nikdy jste to nedostal?

Vzpomínám si po letech naježděných na kole Ukrajina na své první kolo Eska sport. Jako každý kluk jsem chtěl kožený kopací míč, a ten dostal bohužel jen Jarynek Tesař.