Prozaik, architekt, publicista, vydavatel a dokumentarista Michael Třeštík (v popředí) s rodinou
Foto: archiv
Michael Třeštík je znalec umění, zvláště pak starožitností, jež také náruživě sbírá. Ale jak vidno - na knížky je taky docela expert.

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

"Knižní road movie" Čik od Wolfganga Herrndorfa. Skvělý román skvěle přeložený Michaelou Škultéty. Už jen kvůli tomu překladu mi to stojí za to číst.

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Nejoblíbenějších spisovatelů mám několik desítek, ale skoro nikoho nečtu znovu. Výjimkou je básník Vladimír Holan, toho si opakuju obsesivně často, nejčastěji jeho Noc s Hamletem. Jinak se ke knihám vracím jen v duchu, aniž bych jimi musel listovat. Třeba ke Světu podle Garpa, k Něco se stalo, k Angličtině pro samouky, k Bratrům Karamazovým.

reklama

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

Samozřejmě knihy pro malé kluky. Verneovky, Ransoma, Setona, některé kapitoly nebo spíš ilustrace z Domácího lékaře, Londona, Poeovy povídky, Foglara.

Předpokládám, že máte plnou knihovnu svazků o umění všeho druhu. Která taková kniha vás v poslední době zvláště zaujala?

Už asi čtvrtá monografie Williama Turnera a nejméně pátá Marka Rothka, které jsem si koupil nebo dostal.

Existuje kniha, o níž víte, že ji ještě určitě musíte stihnout v tomhle životě přečíst?

Takových knih je dost a nejhorší je, že stále přibývají nové.

A existuje autor, kterému byste svěřil svůj životní příběh? 

Ten bych nejradši svěřil Irvingu Stonovi, i když nevím, jestli i mne by dostal na trička, deštníky, igelitové tašky a suvenýrové hrníčky jako van Gogha.

Kterou spisovatelku byste rád pozval na sklenku dobrého vína?

Džentlmen nemůže dát veřejně přednost jedné dámě před jinými. Vylhal bych se z toho asi Virginií Woolfovou, patrně bych jí moc nerozuměl, ale do CV by to byl zajímavý detail.

A s kterým spisovatelem byste se nebál strávit desetihodinový let?

Dostojevský by byl asi málo komunikativní, Hemingwayovi bych deset hodin nestačil s pitím, John Irving by na mě neměl čas a Joseph Heller by celý let nejspíš prospal. Bral bych Raymonda Chandlera, ten nafoukaný nebyl a mám ho rád. Ptal bych se ho, jaké to je, být géniem jednoho žánru a současně mít strach ze žánrů jiných. A těsně před přistáním, ve chvíli, kdy podvozek poprvé škrtne o ranvej, bych mu řekl, že pro mě je Phil Marlowe literárně stejně dokonalá postava jako Rodion Romanovič Raskolnikov. A v tom okamžiku by celé letadlo začalo tleskat a Chandler by snad měl radost.

jarvis_5a3bbd18498e089656c0433d.jpeg
Foto: archiv