Architekt Patrik Hoffman má na střeše bývalého uhelného mlýna relaxační místo.
Foto: Michaela Danelová
Navštívil chátrající šroubárny v Libčicích nad Vltavou a nemohl je dostat z hlavy. Nakonec architekt Patrik Hoffman část budov koupil a vytváří v nich volnočasové centrum.

U železniční trati z Prahy na Kralupy nad Vltavou, která vede podél řeky, leží i městečko Libčice nad Vltavou. Jeho dominantou je už přes 140 let areál šroubáren. Nejen že šrouby se tu vyrábějí bez přestání dodnes – chátrající průmyslové budovy navíc revitalizuje svérázný architekt Patrik Hoffman a vytváří z nich multifunkční volnočasové prostory.

Uprostřed sychravého dopoledne se ocitáme před budovou bývalého uhelného mlýna. "Šroubárny tu postavila Pražská železářská společnost v důsledku rozvoje železnice na Vídeň už na konci 19. století. Mají tady ohromnou tradici a je skvělé, že pořád fungují," líčí energicky muž, který se nadchl pro industriální architekturu a už se jí nepustil.

Osudový industriál

reklama

"Mám šikovnou rodinu. Táta je strojní technik a strejda soustružník, vždycky mě bavilo motat se u nich v dílně. Řemeslníci jsou pro mě moudří lidé," vysvětluje Patrik Hoffman. O jeho budoucnosti rozhodl třídní učitel na stavební průmyslovce, který ho tajně přihlásil na fakultu architektury na ČVUT.

"Nejdřív jsem měl období, kdy jsem ze školy trochu utíkal. S odstupem času jsem se ale vrátil a potkal ty správné lidi, jako jsou architekti Roman Koucký, Ladislav Lábus nebo Martin Rajniš." Rajniše zaujala především tehdejší Hoffmanova iniciativa ve spolku na propagaci architektury. "Oslovil mě ke spolupráci, jejímž výsledkem je nová Poštovna na Sněžce."Patrik Hoffman
V Libčicích nad Vltavou, které mají v obecním znaku ozubené kolo odkazující k průmyslové tradici města, se rodák od nedalekých Veltrus ocitl shodou okolností. "Poprvé mě sem před lety pozval jeden obecní zastupitel, kterému osud šroubáren nebyl lhostejný. Chtěl tenkrát přesvědčit investora, aby se tu začalo něco dít. Nakonec to ale nedopadlo," vzpomíná na svou první návštěvu zdejší industriální dominanty.

Od té doby už libčické šroubárny nepustil z hlavy. Se svým Atelierem Hoffman tady uskutečnil několik projektů a přemýšlel, jak to udělat, aby odsud kouzelná industriální nálada nezmizela. "Další shoda náhod se odehrála na rodinné oslavě mé ženy Andrey na Moravě. Popíjeli jsme, povídali si a její bratranec lékař zničehonic říká: Víš co? Já přijedu za tebou do Prahy, mezitím připrav návrh a uděláme společný projekt."

Když se o týden později sešli v Praze, dohodli se, že do koupě šroubáren půjdou společně. "V té době šlo jednotlivé objekty z areálu koupit separé. Podle mě to ale není úplně šťastné řešení. Šroubárny byly postavené jako celek a fabrika utvářela místní život. Teď je tady spousta rozkouskovaných dílčích objektů a dohromady to nedává smysl," popisuje Hoffman.

Galerie z uhelného mlýna

Budova bývalého uhelného mlýna, ve kterém se nacházíme, dnes slouží jako kancelář a především galerie, o kterou pečuje Hoffmanova manželka Andrea. Rekonstrukce mlýna byl vůbec první zdejší projekt pražského architekta a získal za něj ocenění Grand Prix architektů 2013.

"Uhlí pro sousední kotelnu se tady mlelo do 50. let, ještě je tu původní dochovaný stroj, který jsme opravili a zprovoznili," ukazuje na železnou konstrukci. Galerijní prostor má nyní tři patra a pravidelně se tu konají výstavy. "Takový zájem veřejnosti jsme vůbec nečekali, protože nemáme žádnou propagaci. Žije si to svým vlastním životem přes sociální sítě," říká Andrea Hoffmanová, zatímco uklízí právě ukončenou expozici uměleckých děl vytvořených z odpadů domácností.Patrik Hoffman

Bývalá kotelna a dnes multifunkční prostor pro propojení řemesel, vývoje, kultury a designu funguje od 26. října. Na otevření obrovského prostoru s velkým sálem, který zároveň slouží k pronájmu a různým společenským akcím, přišlo bezmála 400 lidí. "Chceme, aby se tu prezentovaly firmy, které mají podobnou vizi jako my," vysvětluje Patrik Hoffman.

Se svým studiem se v průmyslovém areálu snaží o co nejmenší zásahy, aby jeho dobový ráz zůstal zachován – interiérové vybavení je vesměs z recyklovaného materiálu, který tu zbyl z původního provozu, a funguje také rozsáhlé sklepení se spletitými chodbami, kterými se lze dostat až do komína a podívat se jím na nebe. Z cihel je stále cítit kouř. "Nechceme žádné nové fasády, snažíme se zachovat surový industriální dojem."Patrik Hoffman

Přibude maják?

Uhelným mlýnem a kotelnou Hoffmanova libčická iniciativa zdaleka nekončí. Z nedalekých popelových sil vznikají designové a řemeslné ateliéry, vymýšlí také bytová studia. Další vizí je stylová restaurace v přízemí kotelny, oživit by architekt chtěl i libčickou náplavku a vybudovat tady moderní volnočasovou zónu. "Pro tyhle účely jsem navrhl provokativní maják, který se bohužel úplně nesetkal s pochopením. Ale třeba se to jednou povede. Libčicemi vede krásná cyklostezka, která v tomhle úseku není v úplně dobrém stavu. Revitalizace náplavky by ji zásadně vylepšila."

Atelier Hoffman sídlí v hlavním městě, jeho zakladatel se svým elektromobilem ale minimálně jednou týdně míří pracovat do Libčic. "Je tady ideální prostředí, když potřebuji vypnout. Na střeše mlýna mám dokonce takové meditační místo, odkud je úžasný výhled na celé šroubárny." Třeba i na staré energomosty obepínající celý areál. Ty se Patrik Hoffman rozhodl zachovat, ačkoli je to podle něj bláznivý nápad a normální člověk by je dávno zbořil.

Pesimistických názorů ohledně revitalizace libčické fabriky slýchá mnoho. "Jasně, může to být průšvih a podobné projekty jsou vždy velký risk. Ale já si myslím, že to je a bude super," dodává Patrik Hoffman, který se rozhodl oprášit starou tradici a dát jí nový život.