Lánský zámek s parkem. Za ním se rozprostírá prezidentská obora.
Foto: ČTK
Nejen Hrad, ale i zámek Lány může mít brzy nového pána. Na předchozí prezidenty vzpomínají bývalí správci jejich víkendového sídla a přilehlé obory. Tomáš Sedláček tu dokonce sloužil už Gustávu Husákovi.

Na konci roku 1989 už měl Tomáš Sedláček sbalené své věci a poohlížel se po novém zaměstnání. V éře Gustáva Husáka působil sedm let jako hlavní správce prezidentského zámku v Lánech a neočekával, že si jej právě zvolená hlava státu, disident Václav Havel, ponechá. Myslel si, že coby člen komunistické strany − přestože vstupu do ní dlouho odolával a tlaku prezidentské kanceláře ustoupil paradoxně až krátce před převratem − nemá pro službu v novém režimu zrovna ideální "kádrové" předpoklady.

Zanedlouho se v Lánech objevil nový prezident se svou manželkou Olgou. "Na nohou měl kanady jako nějaký tramp. Sedli si se mnou do jednoho ze zámeckých pokojů," vzpomíná 76letý Sedláček na setkání s novým šéfem. Prezidentský pár se tehdy zaraženě rozhlížel po zámeckém interiéru. Pobyt předchozích "dělnických" prezidentů se na něm silně podepsal. Umakartové stěny, sektorový nábytek, nevkusné koberce.

reklama

Husák: Jen když bylo hezky

"Nechali si ode mě vysvětlit, jak to tady funguje, a provést se zámkem a parkem," vypráví pan Sedláček ve svém rodinném domku, vzdáleném jen asi 300 metrů od lánského zámku. Jeho hlavním správcem nakonec zůstal až do roku 2013, odešel do důchodu s nástupem Miloše Zemana. Václav Havel ho tehdy, na začátku roku 1990, nevyhodil. Prezident pochopil, že zasvěcenějšího a šikovnějšího znalce zdejšího areálu zřejmě těžko najde.

Tomáš Sedláček před příchodem na zámek v roce 1980 šéfoval několika zemědělským družstvům na Rakovnicku a v Lánech měl nejdřív na starosti zámecké zahrady. Po třech letech převzal celý areál. O politiku se snažil nezajímat. "Pod jeho rukama zámek vzkvétal doslova jako výrobní podnik, například se výpěstky zámeckých skleníků − květiny, ovoce či zelenina − prodávaly i na stáncích veřejnosti," uvedla Eva Havelková z kulturní komise obce Lány při udělování každoroční ceny pro zasloužilé místní občany Klobouk dolů, kterou předloni dostal právě Tomáš Sedláček.

Počínaje Masarykem žádný z prezidentů nechodil do lánské obory střílet ani chytat ryby," diví se hajný Martínek.

Poslední komunistický prezident Husák dojížděl do Lán jen párkrát do roka. Když bylo v létě pěkné slunečné počasí nebo když v zimě napadal sníh. Ani jeho předchůdci, počínaje Klementem Gottwaldem, si někdejší sídlo šlechtické rodiny Fürstenbergů příliš neoblíbili. Nejraději měl Lány první prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který zámek nechal koupit v roce 1921, když měl mimo jiné na výběr také zámek v Průhonicích nebo v Brandýse nad Labem.

Havlovi jsem půjčoval obleky

O Husákovi Tomáš Sedláček prohlašuje: "Nebyl lakomý." Vždycky před odjezdem zpátky do Prahy si jej prý "dědko", jak rodákovi ze Slovenska lánský personál přezdíval, zavolal k sobě. "Kouřil u toho jednu za druhou jako cigán. Pak mi přisunul dvě obálky. V jedné byla odměna pro mě, v druhé pro moje lidi, že jsme se o něj dobře starali," říká exsprávce. Za Havla a Klause už byly odměny méně obřadné, chodily prostě s výplatou.

jarvis_5a575355498ebde45a693482.jpeg
Někdejší lánský hajný Bohumil Martínek
Foto: Milan Bureš

Po roce 1989 vzala obnovu komunisty poničeného zámku do svých rukou první Havlova žena Olga, která si jako hlavní poradkyni přizvala bytovou designérku Dianu Sternbergovou, pocházející ze známého českého šlechtického rodu. Obě dámy se snažily dostat interiéry do předválečné podoby. "Pořád jsme sem stěhovali nějaký nábytek nebo jej zase vozili na opravu. O víkendech, kdy sem paní Olga hlavně jezdila, jsme toho často měli plné kecky," líčí s úsměvem Sedláček.

Václav Havel si do Lán ze začátku nevozil obleky a pro nečekané slavnostní příležitosti mu je prý zapůjčil sám správce, byť byl nejméně o jednu konfekční velikost objemnější. "Půjčil jsem mu i košili a manžetové knoflíčky," prozrazuje.

Když se v Lánech občas objevily nehlášené návštěvy, správce pak na poslední chvíli sháněl jídlo třeba v ledničkách a mrazácích doma u sebe nebo u spolupracovnic. "Pak se servírovalo, co dům dal. Lidi, co jezdili za Havlem, měli pořád hlad," vzpomíná. Největší frmol byl, když do Lán bez avíza dorazil i jordánský král s desítkami lidí v doprovodu. V takových chvílích se lánské uklízečky během chvilky "přeškolovaly" na kuchařky.

Tomáš Sedláček se netají tím, že si příliš nesedl s Havlovou druhou manželkou Dagmar. "Byla zvláštní. Když Havel jako prezident končil a oni se odsud stěhovali, nechala vytrhat a někam odvézt stromy, které jsme tu předtím na její přání zasadili." Komunikační problémy měl prý i se psy Havlových, které označuje za "rozmazlence", jimž se prý muselo vyvářet nejlepší hovězí maso. Na stehně ukazuje místo, kam ho boxerka Sugar údajně kousla. Lidé v obci Lány ale podle něj měli Václava Havla ze všech tří prezidentů, které on zažil, nejraději. Byl to právě Havel, kdo otevřel dosud uzavřený zámecký park veřejnosti.

jarvis_5a575355498ebde45a693486.jpeg
Bývalý správce zámku Tomáš Sedláček
Foto: Milan Bureš

Fiasko na honu

"Jednou mi v kanceláři zazvonil telefon, že si chce Havel prohlédnout chatu Amálii," vypráví Bohumil Martínek, tehdejší správce lánské obory. Psal se podzim roku 1990, hajný Martínek šéfoval prezidentským lesům už desátý rok, ale nového zámeckého pána dosud neměl to štěstí osobně poznat. Rodák z Prahy, který před příchodem do Lán působil ve státních lesích v západočeském Stříbře, tedy za chvíli po zmíněném telefonátu nastoupil do auta a pomalu se rozjel na loveckou chatu nacházející se v zámeckém areálu.

"Pochopil jsem to tak, že prezident přijede třeba za týden, ale radši jsem se hned vydal zkontrolovat, v jakém je chata stavu." Najednou ve zpětném zrcátku zpozoroval, jak se za ním po lesní cestě řítí nějaké auto. "Když mě předjíždělo, vidím, že za volantem sedí Havel a směje se na mě. Dorazil k chatě jako první, ale stejně na mě musel počkat, protože neměl klíče," usmívá se 83letý pan Martínek při rozhovoru ve svém lánském domě. Vzpomíná, jak se paní Olga, která tehdy na chatu přijela se svým manželem, divila, že na rozdíl od lánského zámku zůstalo v loveckém stavení zachováno původní prvorepublikové vybavení.

"Zajímavé je, že počínaje Masarykem žádný z prezidentů nechodil do lánské obory střílet ani chytat ryby," diví se hajný Martínek. Právě poblíž chaty Amálie se každý listopad konaly hony na bažanty. Na lov byli za Husáka zváni velvyslanci z komunistických i nekomunistických zemí a prezident, který ovšem nestřílel, na konci akce po mysliveckém způsobu přebíral hlášení od "krále honu". "Já měl právě ten příšerný úkol určit, kdo se králem honu stane, čili spočítat, kdo trefil nejvíc bažantů, což bylo dost těžké. Jak poznáte, kdo ptáka trefil, když na něj v jeden okamžik střílí třeba tři lidi?" líčí Martínek.

jarvis_5a575355498ebde45a69348b.jpeg
Lánský zámek s parkem. Za ním se rozprostírá prezidentská obora.
Foto: ČTK

Král honu měl pak u slavnostního oběda právo sedět vedle prezidenta, a mohla se tedy rozvinout konverzace na různá témata. Martínek musel Husákovým poradcům vždycky dopředu nahlásit, kdo má podle něj největší šanci se králem honu stát. "Často protáhli obličeje a říkali: Ne, tenhle se nám nehodí. Nemohl by to být ten, anebo tamten?" Jednou se tak králem honu stal třeba diplomat z NDR a jindy zase francouzský ambasador, když Praha potřebovala něco vyřešit s Paříží.

První lov na bažanty za prezidenta Havla skončil podle Martínka "fiaskem". Na hon dorazili pouze tři velvyslanci, protože podle hajného hradní protokol tehdy nezvládl rozesílání pozvánek nebo nepovažoval tuto mysliveckou událost za důležitou.

"Navíc ti diplomati neuměli střílet a netrefili téměř nic. Tehdejší hradní kancléř Karel Schwarzenberg na mě dštil síru, že to je moje vina, protože jsme nechali bažanty létat příliš nízko," vypráví Martínek historku jako z Havlova absurdního dramatu. S knížetem se pak prý neshodl v tom, jak se dál starat o oboru, a v roce 1991 z lánských služeb odešel.

Lidi, co jezdili za Havlem, měli pořád hlad," vzpomíná někdejší zámecký správce Sedláček.

O 15 let později, už za prezidentování Václava Klause, se ještě účastnil slavnostního otevření "ukázkové obůrky" − výběhu na kraji veřejnosti uzavřené lánské obory, kde mohou návštěvníci za poplatek zahlédnout daňky, jeleny nebo muflony. "Hrála hudba, ale po zvěři ani stopy, schovávala se vzadu v lese. Přišel jsem k paní Klausové a vysvětlil, že zvířata jsou vyplašená, protože je tam vypustili teprve před týdnem," vzpomíná pan Martínek. "Paní Livia byla skutečná paní prezidentová, chodila mezi lidi," chválí tehdejší první dámu.

Klaus se zajímal o zahradu

Také v zámeckých úpravách měla podle bývalého zámeckého správce Sedláčka stejně jako Havlovy manželky hlavní slovo choť Václava Klause. "Pokračovala v tom, v čem začala Olga Havlová. Václav Klaus se mnou mluvil spíše jen o zahradě. Co ale řekl, mělo hlavu a patu," říká Sedláček, jemuž se prý za Klausových v zámku pracovalo nejlépe. Dobrý vztah měl i s matkou prezidenta, jíž v zámku zařizoval apartmá a ona mu darovala několik vlastních obrazů květin, které teď visí u něj doma v pokoji.

Zatímco hajný Bohumil Martínek nechce prozradit, jaký pán by se mu na Pražském hradě a na lánském zámku v dalších pěti letech zamlouval, někdejší správce Tomáš Sedláček se se svou preferencí netajil. My si ji ale necháváme pro sebe. Jestli se mu jeho přání splní, napoví už tento víkend.