Bořivoj Trejbal, ředitel české divize aerolinek Emirates
Foto: Michaela Danelová
K dubajským aerolinkám se Bořivoj Trejbal podle svých slov přihlásil "na drzovku" a k pohovoru připojil show s rugbyovým dresem. Českou divizi Emirates vede už osm let.

Když se šéfem Emirates Airline přijíždíme na pražské letiště, Airbus A380, který pravidelně létá mezi Prahou a Dubají, právě přistává. My však nezamíříme na ranvej, nýbrž k budově na okraji areálu, kde sídlí společnost Dnata. Tady veškeré jídlo nejen pro Emirates vzniká. A co jiného při pracovním obědě s ředitelem ochutnat než palubní catering pro první třídu alias „firstku“.

Napadá mě, že Bořivoj Trejbal už menu musí znát nazpaměť. „Z Prahy jsem do Dubaje dlouho neletěl. Nabídka se mění většinou čtyřikrát do roka, takže jsem zvědavý, co si na nás přichystali,“ usmívá se.

Pracovní oběd s Bořivojem Trejbalem, šéfem české divize aerolinek Emirates

 

V pečlivě prostřené zasedačce na nás spolu s šéfkuchařem Václavem Bodnárem čeká také ředitel Dnata František Šír, aby bohaté variace pokrmů společně představili. „Není to sice žádná hogo fogo restaurace, ale jídlo ano,“ prohodí Trejbal ve chvíli, kdy usedáme ke stolu. A za okamžik se o tom přesvědčíme na vlastní chuťové buňky.

emirates

Veškeré jídlo, které zákazníci letecké společnosti Emirates na palubě ochutnají, připravují šéfkuchaři společnosti Dnata. Ta má pobočku v každé destinaci, kam aerolinky Spojených arabských emirátů přistávají. České kuchyni šéfuje Václav Bodnár a my jsme ochutnali rozmanité menu pro první třídu, kterou létá i ředitel Emirates Airline Bořivoj Trejbal. Veškeré pokrmy schvaluje na tastingu přímo dubajské vedení společnosti a všechny musí být stoprocentně halal.

Jako první přijdou na řadu studené i teplé kanapky – jednohubky, které mají za úkol navnadit chuť pasažérů. A je jedno, jestli jste zrovna v letadle, nebo na večírku. V bílé trojité misce se před námi objeví mozzarella s bazalkovým pestem, sušená šunka se sýrem feta a konfit z trhaných kachních prsíček.

reklama

Kanapky doprovází ještě kaviár z Íránu, na který se Bořek Trejbal těší už od letištní brány. „To rozhodně musíte ochutnat. Někdo si ho dává na chleba nebo toust, já mám nejraději minipalačinku,“ říká a do ruky bere osmažené těsto, které nejprve pokryje kouskem bílku, pak žloutku a nakonec přidá černé kuličky kaviáru.

Být vždy připraven

Trejbal jako ředitel české kanceláře Emirates působí už bezmála osm let – tak dlouho, jak dubajské aerolinky do Prahy létají. Třináct let předtím zastával různé pozice německé letecké společnosti Lufthansa. „Emirates jsou snem každého, kdo u aerolinek pracuje. Když jsem zjistil, že se v Praze otevírá kancelář a sestavuje celý tým, na drzovku jsem se přihlásil přímo na pozici ředitele,“ vzpomíná.

Žil tehdy s rodinou v Maďarsku. „Zanedlouho se ozvali, že mě pozvou na pohovor, jen ne na ředitele, ale sales managera. Mně to bylo jedno, klidně bych i uklízel letadlo.“ Připravil si prezentaci na strategii prodeje letenek a obchodu cestovních kanceláří a vzal s sebou také rugbyový dres s logem Emirates, kterým ji zakončil. „Jsem připraven zapojit se do týmu, řekl jsem jim.“ Závěrečná show společnost přesvědčila natolik, že Trejbal za pár dní skutečně nastoupil jako ředitel.Bořivoj Trejbal, ředitel české divize aerolinek Emirates (vpravo) a František Šír, ředitel společnosti Dnata, která zajišťuje aerolinkám občerstvení

V tu chvíli šéfkuchař přináší předkrmy, na výběr máme ze tří druhů: sous-vide telecí rolku, rolku z roastbeefu s řepou a s lososovým tataráčkem. Záhy už se nese také polévka. Bořivoj Trejbal si vybral hovězí consommé z oháňky, já dávám přednost tomatovému krému s pečeným česnekem. „Tyhle sezonní krémy, jako jsou teplá rajčata a mrkve, moc nemusím,“ vysvětluje.

Přiznává, že když letí letadlem, ochutná úplně všechno. Kaviár, kanapky, polévku i hlavní chod. „Když přijdou na řadu dezerty, už většinou nemůžu,“ přemítá ve chvíli, kdy šéfkuchař představuje hlavní chody. Mezi pastou, chilským ďasem, kuřecím supréme a biftekem má šéf českých Emirates jasno – vítězí maso s gratinovanými bramborami. Na mé straně stolu jsou to ravioly plněné houbami s parmazánovou omáčkou.

Všechno musí být halal

Bořivoj Trejbal má k dobrému jídlu blízko. Nejen že odjakživa často a rád vaří, vystudoval také střední hotelovou školu a původně měl nakročeno spíš gastronomickým směrem. „Když jsem končil, měl jsem nastoupit na International College for Tourism and Management. Studium ale bylo hrozně drahé, začal jsem proto shánět peníze. Chodil jsem po hotelích i cestovkách, všude mě odmítali,“ vypráví, proč nakonec zamířil k aerolinkám. „U Lufthansy mi řekli, že tuhle školu mi sice nezaplatí, ale mohu zkusit jejich dvouletý manažerský kurz.“ U německých aerolinek pak působil dalších třináct let.

Biftek na talíři Bořivoje Trejbala je uprostřed krásně růžový a šťavnatý. „Tady v kuchyni se maso jen zprudka opeče na pánvi a na palubu putuje téměř syrové,“ vysvětluje ředitel Dnata František Šír. „Steaky se dopékají v letadle.“ Stevardky mají pokyny, jak mají jídla na talířích vypadat, a finální úprava před servírováním probíhá až ve vzduchu – tedy co se týče první a byznysové třídy. Pro economy class se vozí jídlo hotové a v letadle se jen rozmrazuje.Pracovní oběd s Bořivojem Trejbalem, šéfem české divize aerolinek Emirates

Každé menu schvalují představitelé Emirates ze základny v Dubaji a všechna jídla jsou stoprocentně halal, tedy certifikovaná muslimskou obcí podle jejích náboženských pravidel: chybí vepřové maso, hmyz nebo jídlo, nad kterým nebylo vyřčeno jméno Alláhovo. Výjimku tvoří alkohol. „Jsme aerolinka s největším skladem vína na světě. A tak se do letadla vždycky těším,“ směje se Bořek Trejbal.

Kromě jídla u Emirates oceňuje řadu dalších věcí. „Je to zajímavá společnost s dynamickým a inovativním přístupem. Například na českém trhu se každé dva roky chystá nějaká podstatná změna. Pořád je na co se těšit,“ popisuje. Mění se prý také prostředí na trhu, konkurentů přibývá, a pořád je tak s čím „bojovat“. „Když jsme v srpnu 2016 začali létat do Hanoje, oslovili jsme podstatnou část vietnamské komunity. To byl hodně zásadní krok. Pořád máme na čem pracovat, nestagnujeme. Baví nás to a posouvá dál.“