Je to pozoruhodná situace. Setkáváme se ve třech časových rovinách, vy a já. Já ve své přítomnosti − a vaší minulosti − sedím na červeném gauči po přiměřeně náročném dni se sklenkou červeného a mám naději, že se mi podaří odfiltrovat zvuky poslední předvolební debaty, jejíž výsledky už znáte. Víte dokonce, kdo má usednout na Hradě, protože jste se šťastně dožili pátku 2. února. A pokud jste se ho nedožili, zabila jsem půl řádku, jelikož můj sloupek vůbec nečtete, vážené Schrödingerovy kočky. Těm živým mezi vámi připomínám, že víte, kdo má usednout na Hradě. Budoucnost je potvora − lidé řídí jako blbci, infarkty si nevybírají a pianina padají z vyšších pater, co střední třída objevila činžáky.

Televizní duel, na nějž se nemám v úmyslu dívat, protože v mé blízké budoucnosti jej různě chytří lidé začnou glosovat na sociálních médiích, což mi stačí, začíná za 30 minut. Technicky vzato se nejedná o mou současnost, ale budoucnost; pro vás tento detail není podstatný, protože minulost na specifické podmnožiny nedělíme, ale i tak si dovedete představit, kde zrovna jsem − i když už tady fakticky nejsem. Moderní čeština navíc pro gramatické rozlišení odstínů nedávných dějů mnoho nástrojů nemá, zakotvila u takzvaného préterita, ale na světě existují stovky jazyků, které gramatické časování nemají vůbec.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se