"Společná hra dává průchod přirozeným potřebám dítěte v bodré a radostné činnosti." - Ilustrační obrázek
Foto: Pinsdaddy.com
Vypadá to jako skupina různě starých dětí, které si hrají, některé je průbojné a jiné stojí stranou? Omyl. Jádro i záloha již "organizují zítřejší radost".

Ukrajinský rodák Anton Semjonovič Makarenko (1888–1939) se místy cituje jako jeden z otců moderní pedagogiky a z jeho díla je možné abstrahovat řádku ušlechtilých výchovných doporučení. O úctě k žákovi, lásce v rodině či nepominutelném postavení učitele v socialistické společnosti. V 50. letech 20. století však měly mezi jeho následovníky, mezi něž se řadili i českoslovenští učitelé a teoretikové vzdělávání, nejsilnější ohlas Makarenkovy teze týkající se dětského kolektivu, jeho struktury a potenciálu. Jeho představy pronikaly do československé vzdělávací praxe s různou intenzitou – v extrémních případech mohly vést i k tomu, že rodiče odkládali své děti do týdenních jeslí, kojeneckých ústavů či dětských domovů, protože byli přesvědčeni, že "kolektiv" se o ně postará lépe než oni sami.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.