Tam nahoře to ale určitě ještě někdy zkusím.
Foto: Vladimír Ševela
V dobách, kdy stále méně sněží a mrzne a v zimě po horách špacíruje čím dál víc svátečních pěšáků, už není běžkování po střeše Krkonoš taková romantika jako dřív. Nejsou dnes běžkaři tam nahoře už vlastně out?

Prohánět se ve stopě po vrcholcích Krkonoš a kochat se panoramaty zní na první poslech lákavě. Nikde jinde v české zimní přírodě nenajdete tak rozlehlou takřka polární krajinu. Zachovala se tam skutečná "alpinsko-arktická" tundra, jak říkají přírodovědci. Před krutými živly se přitom můžete ukrýt v některé z více či méně útulných hřebenových chat. Když k nim dojedete a nezřítíte se třeba do Obřího dolu.

Jsem velmi sváteční běžkař. Více než vlastními výkony či absolvovanými kilometry na běžkařských magistrálách (moc jich nebylo) jsem se dojímal při sledování starých filmů, jako byli Synové hor nebo Vánice. Případně jsem rád vzpomínal na dávný zážitek, kdy se mi za krásného počasí podařilo ujet pár hřebenových úseků v okolí Luční boudy.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.