Chasidský duchovní Simcha Krakowski (uprostřed) slaví v polském Lelówě.
Foto: Michal Novotný
Ortodoxní židé se v Polsku sjíždějí k hrobu legendárního rabína Davida Bidermana. Je to jen sto kilometrů od českých hranic. Ten večírek stojí za to.

Může chasid udělat kotoul? To není začátek židovského ani jiného vtipu a odpověď zní "ano". Prostě si pořádně zapne svůj kaftan, sundá velký černý klobouk, ponechá na hlavě jen přiléhavou jarmulku, kterou má pod kloboukem a jež je pro kotouly jako stvořená. A kotrmelec udělá. Na dlouhém stole obklopeném stovkami jásajících souvěrců a před zraky vrchního rabína, jenž uznale pokyvuje hlavou, jako by kotouly byly základním úkonem ortodoxního judaismu. Do toho hraje skočná klezmerová kapela a nadšení chasidé rytmicky bouchají dlaněmi do stolu.

"Teď to tady začne být trochu crazy," prohodí Piotr Wujczik, učitel z polského Lelówa, kterého zdejší městský úřad už popatnácté pověřil, aby židovským poutníkům z Izraele, USA a dalších zemí pomáhal s organizací jarcajtu. V jazyce jidiš tohle slovo znamená výročí. Osmadvacátého ledna uplynulo 204 let od smrti slavného lelówského rabína Davida Bidermana, zakladatele jedné z dynastií chasidismu, patřícího k nejortodoxnějším větvím židovství. Stovky vyznavačů muže zvaného také Dovid Lelower, z nichž většina jsou zároveň i jeho potomky, se každoročně sjíždějí do malého polského městečka k rabínovu hrobu.

reklama

Během jarcajtu se ale nesmutní a nepláče, přestože kdysi velkolepá éra lelówských i dalších polských Židů se zvrtla ve velmi tragické konce. Pokud tu uvidíte někoho brečet, je to radostí a extatickým dojetím. Zpívá se, tančí a košer slivovice, vodka a whisky tečou proudem. Zbožní chasidé to tady, tisíce kilometrů od svých domovů, prostě jednou za rok pěkně rozjedou.

Štrúdl v mailu

"V našem hnutí je hodně radosti. Málokdo ví, že ortodoxní židé dělají věci, které uvidíte dnes večer," usmívá se šedesátník David Baumgarten před vstupem do obřího stanu postaveného hned naproti rabínově hrobce. Právě v něm se koná chasidská oslava.

Pan Baumgarten přicestoval z Londýna a v Lelówě je prý už asi podvacáté. V Británii vlastní klenotnický obchod, na rozdíl od drtivé většiny poutníků nemá na sobě dlouhý černý plášť zvaný kaftan nebo bekiš, ale sako, chybí mu pejzy a plnovous není nekonečný, nýbrž pečlivě střižený. "To nevadí, o to víc všechno prožívám srdcem," směje se. Jako jeden z mála oslovených poutníků, mezi nimiž převažují Izraelci, mluví plynně anglicky a není potomkem rabína Bidermana, ale podle svých slov jiného proslulého duchovního z přelomu 18. a 19. století, Chatama Sofera z Bratislavy.

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.