Červené trenýrky jako novou „prezidentskou standartu“ Miloše Zemana nad Pražský hrad vyvěsila diverzně-umělecká skupina Ztohoven.
Foto: ČTK
Spoustě lidí se zdá, že aktivistické umění nemůžeme srovnávat s obrazy nebo sochami, protože je tak nesnesitelně snadné. Kdepak. Tohle bylo mnohem těžší než namalovat v ateliéru obraz nebo vysekat ze šutru sochu. Čím víc měsíců a roků od oné soboty uplynulo, tím se mi zdají hradní trenky důležitější a nadčasovější.

Když Václav Havel od roku 1990 osídloval Hrad, jedním z důsledků tohoto počínání bylo, že se z něj stalo moderní výstavní centrum evropské úrovně. Národní galerie zůstávala pozadu, vůbec nestačila. Ani neměla šanci. Umělci se mohli přetrhnout, aby měli tu čest představit se na půdě posvěcené milovaným prezidentem. Výstavy, které se konaly v Belvederu, Jízdárně, Míčovně nebo v Konírně, si držely špičkovou úroveň, o takových autorech jsme do té doby mohli jenom číst, a najednou byli mezi námi. Třeba: Josef Kosuth, John Hejduk, Antoni Tàpies, Mimmo Paladino, James Turrell nebo Jannis Kounellis či Hermann Nitsch. Mělo to výhodu, protože za Kosuthem nebo Hejdukem nebylo nutné trmácet se do Ameriky, za Tàpiesem do Španělska, Paladinem a Kounellisem do Itálie. Cestuji nerad. V téhle konfrontaci se nijak neztratili − ba naopak, ukázali, že jsou světoví − čeští mistři jako Jiří Beránek, Milan Kunc, Magdalena Jetelová, Michael Rittstein nebo Aleš Veselý. Požehnaná léta devadesátá svou energií a nepředstíranou svobodou předčila opěvovaná šedesátá.

Za Václava Klause se na Hradě pořádaly spíše jazzové koncerty, které si nacházely svoje vděčné příznivce, ale došlo též k uspořádání několika pozoruhodných výstav, z nichž mi v paměti utkvěly zejména přehlídky Josefa Čapka, Karla Malicha a Jiřího George Dokoupila. Psal jsem o nich s chutí. Díky Dokoupilově výstavě jsem ušetřil na výdajích, protože za vlivným galeristou Brunem Bischofbergerem, jehož hrál ve filmu Basquiat Dennis Hopper, jsem nemusel do Švýcarska. Večeřel naproti Jízdárně ve Lvím dvoře. Už to ale nemělo zdaleka takovou dynamiku jako za Havla.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.