Seděl jsem se svým známým, restauratérem a šéfkuchařem, v jeho podniku. Právě odešli hosté, kteří s sebou měli i tlupu dětí, jež si z restaurace udělaly hlučný dětský koutek, jak je dnes v módě. Samozřejmě i k upřímné radosti svých rodičů, jak je dnes taky v módě. Ovšem i k nevoli ostatních hostů. Ti nebyli žádní zlouni, kteří děti jedí k obědu; jen se prostě chtěli najíst v klidu, protože restaurace je odjakživa koutkem nás dospělých, i když to tak nejen v amerických fastfoodech už dlouho nevypadá. To jsou ale fastfoody, a ne restaurace, i když si tak říkají.

Dlouho přitom platilo, že jsme před dětmi mnohdy utíkali právě do restaurací. To je dávno minulost. Kult dětí a hosta s notebookem a mobilem je naším prokletím, řekl restauratér. A nejen proto, že malé děti často ostatní hosty ruší křikem nebo brekem. Jejich rodiče, kteří si dnes restaurace mnohdy pletou s jeslemi nebo školkou, navíc často nerespektují ani menu a suplují šéfkuchaře, když pro své děti chtějí jejich vlastní jídla. Nedávno jsem byl v Chorvatském mlýně v pražské Šárce dokonce svědkem toho, jak malý a gastronomicky jistě velmi zkušený kluk školil staršího číšníka, že příslušné jídlo správně vypadá jinak, protože ho tak jedl na dovolené v Chorvatsku. Kde pro Čechy vaří poločesky, zapomněl dodat.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se