Jezdím do Ruska rád. Jen si člověk musí dávat pozor, jestli mluví s Rusem, nebo Rusákem.
Foto: Reuters
Sloupek pro ego! píše profesor a kardiolog Josef Veselka.

Stalo se to před padesáti lety. V noci mě probudil hluk z náklaďáků a tanků jedoucích po nedaleké silnici. Svoje tříleté tělo jsem přitiskl k otcově hrudi a se strachem se zeptal, co se to děje. "To jsou Rusáci," zašeptal nenávistně a já to neznámé slovo nebyl schopen odlišit od slova bubáci.

Dalších dvacet let hrávali naši hokejisté zápasy nikoliv proti Sovětům nebo Rusům, ale proti Rusákům. A pokud jsme vyhrávali, pak se halou ozývalo posměšné "šajbů, šajbů", což mělo znamenat jistou odplatu a jednu z mála příležitostí, při níž si národ vyřizoval účty s okupanty.

reklama

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.