Jednu branku pod nakládací rampou místního konzumu vyznačuje stará pneumatika. Druhou představují dvě nezřetelné čáry namalované na betonu.

Na improvizovaném hřišti, kam se vejdou nejvýš dvakrát tři hráči, se v prvním jarním slunci blyští skleněné střepy a zátky od lahví. Zlatá bunda trenéra dětského streetfotbalového klubu Mongaguá Ostrava Jaroslava Horvátha ladí se žlutí trávníků a kontrastuje s rozfoukanými odpadky.

Ač je všude bláto, Horváth má dokonale čisté boty.

"Tady trénuju od dětství a chodím sem i s kluky z klubu," rozkládá Horváth rukama u plochy pro nakládku zboží a snaží se k nám přivolat pětičlennou skupinku dětí, která se vynořuje zpoza blízké bytovky.

Kluci z úcty k trenérovi − a obecnímu "strýci" se značnou autoritou − chvíli postojí, ale z foťáku nadšení nejsou. Brzy utíkají za děvčaty, která se nám obloukem vyhnula.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se