Měli bychom se zamyslet, jak komplikované a těžké může být naše vlastní umírání.
Foto: Corbis

Nebylo mu dobře. Jak by také ne, vždyť už se dožil úctyhodné osmdesátky a jeho vnoučata i pravnoučata na něj hleděla jako na kmeta. V lepším případě se ho ty děti ptaly na jeho mládí, v tom horším si v jeho přítomnosti hrály s mobily a jeho samotného ignorovaly. Každé Vánoce si přál, aby tu s rodinou mohl být i příští rok, a dcera se při těch slovech útěšně usmívala a hladila jej po tváři. "Jak by ne, táto, jinak to ani být nemůže."

Tím dnem se ale vše změnilo. Od rána se mu zdálo, že snad hoří, kašlal a nebyl schopen chodit. Bylo to tak hrozné, že se při kašli dokonce pomočil a dcera mu musela vyměnit prostěradlo i povlečení. Odpoledne přišel doktor, poslechl si ho, prohlásil cosi o zápalu plic a tvářil se nadmíru vážně. "Budete muset do nemocnice, dědo."

reklama

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.