Měli bychom se zamyslet, jak komplikované a těžké může být naše vlastní umírání.
Foto: Corbis

Nebylo mu dobře. Jak by také ne, vždyť už se dožil úctyhodné osmdesátky a jeho vnoučata i pravnoučata na něj hleděla jako na kmeta. V lepším případě se ho ty děti ptaly na jeho mládí, v tom horším si v jeho přítomnosti hrály s mobily a jeho samotného ignorovaly. Každé Vánoce si přál, aby tu s rodinou mohl být i příští rok, a dcera se při těch slovech útěšně usmívala a hladila jej po tváři. "Jak by ne, táto, jinak to ani být nemůže."

Tím dnem se ale vše změnilo. Od rána se mu zdálo, že snad hoří, kašlal a nebyl schopen chodit. Bylo to tak hrozné, že se při kašli dokonce pomočil a dcera mu musela vyměnit prostěradlo i povlečení. Odpoledne přišel doktor, poslechl si ho, prohlásil cosi o zápalu plic a tvářil se nadmíru vážně. "Budete muset do nemocnice, dědo."

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.