Zůstává záhadou, proč po vzoru Němců nedokážeme na benzince udělat obyčejnou teplou sekanou (Leberkäse) s hořčicí a křupavou houskou.
Foto: Shutterstock

Rakušané sice mluví německy a mají o něco víc peněz než my, nikdo se nám ale nepodobá tak jako oni. A nejen mentalitou nebo esteticky, ale především gastronomicky. Ne náhodou, delší dobu jsme přece žili v jedné monarchii a spolu s Němci i Jižním Tyrolskem jsme byli součástí fenoménu zvaného Mitteleuropa. V něm se víno mění v pivo, jídlo na talíři těžkne a italská serenáda přechází v jódlování a Lederhosen.

Právě v rakouských Alpách i cestou tam jsem si znovu uvědomil jednu věc: proč se na našich horách či benzinkách nemůžeme po vzoru Rakušanů a Němců držet naší středoevropské gastronomické tradice a musíme se pořád zabíjet gumovými bagetami a sendviči, které neumíme? Slušný sendvič na české benzince totiž nezajistilo ani téměř 30 let kapitalismu, jehož ruka zůstává skutečně neviditelná. A o bagetě ani nemluvím − ta se dodnes podobá spíš gumovému obušku, s nímž kdysi poslanec KSČM Zdeněk Ondráček mlátil lidi.

reklama

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.