Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Pierra Clostermanna Velký cirkus. A Rajlicha, jeho knihu o letcích na západní frontě. Občas si přečtu kapitolu a usnu. Témata leteckých bitev druhé světové války dají skvěle zapomenout na Národní park Šumava…

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Nespecializuji se na žádné autory až na jednoho, ale to je spíš profesionální deformace. Karel Klostermann.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

Miloval jsem Eduarda Štorcha a jeho Lovce mamutů. Několikrát jsem přečetl seriál o pravěkých zvířatech od Josefa Augusty a knížky Zdeňka Veselovského. Později jsem si zamiloval Hrabala. A když mi bylo tak 12 až 13, zabral jsem se do Karla Klostermanna. Nejdříve do románu Ze světa lesních samot, tehdy se do toho území nesmělo, a tak jsem měl vedle knížky rozloženou mapu a hledal v ní místa, která popisoval. To mě asi ovlivnilo nejvíc.

Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?

Bibli. Některé pasáže jsem už přečetl několikrát, ale jiné mi unikají. Měl bych ji zvládnout celou.

Kterou knihu ze svého oboru byste doporučil?

Určitě Život lesa od Pravdomila Svobody. Kniha vyšla už v roce 1952, zachycuje stav předválečného poznání ekologie lesa na evropské půdě. Bohužel na některých místech je poznamenána sovětským přístupem k vědě, ale ta místa jsou snadno rozeznatelná. Je to však stále výborná populárně-naučná kniha, jsou v ní informace, které znovu objevujeme − jinými metodami −, nebo informace, které současné vědě dokonce stále unikají. Lesníci a ochránci přírody se o ně přou, a ono bylo jasno už před sedmdesáti lety!

S kterým autorem byste rád zašel na skleničku?

Na pivo bych potřeboval zajít s Karlem Klostermannem. Chtěl bych, aby mi přesně popsal spoustu detailů, které jen naznačil, a vysvětlil mi, co je v jeho díle fikce a co skutečnost. Hlavně tedy pokud se týká popisů šumavského lesa. Jak říkám: deformace!

A s kterým autorem nebo autorkou byste se nebál ztroskotat na pustém ostrově?

Pro takové případy mám doma autorky zakázané. Z autorů − protože by šlo o stresovou si­tuaci − bych si zvolil Briana Greena. A chtěl bych být přesvědčován o tom, že můj život je jen opakující se drobná oscilace mnoharozměrného vesmíru a že smrtí se v podstatě nic zásadního nemění.

jarvis_5ae1ca86498e2b61747f1c57.jpeg
Foto: Matej Slávik