Je to obřad. Praslovanský ri­tuál, řekla bych, i když vím, že báchorky o Přemyslovi, Libuši a koních, kteří všemu rozumí, nikdy nezabloudí a každou hradbu přeskočí, si kdysi vymysleli a posléze používali především z oblbovacích důvodů. Jenže. Podívejte se koni do očí − a čas běží nazpátek. Rituál.

Vztáhnete ruku. Přičichne. Skloní hlavu. Pohladíte ho po šíji, po lysince, po plecích. Zvedne nohu, z kopyta odškrabáváte hlínu, kamínky. První kopyto, druhé… Ohlédne se, když berete do ruky kartáč. Krouživými pohyby čistíte hřbet, břicho, podrbete ho u kořene ocasu, to má moc rád. Sedlo. Musí sedět přesně za kohoutkem. Nastavíte délku třmenů, přehodíte mu otěže a nabídnete udidlo. Přetáhnete uzdu přes uši. Zapnete podhrdelník, ujistíte se, že pod řemínky se vejde pěst. Ještě lícnice a nánosník. Už sedíte v sedle. A pak ho lehce pobídnete.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se