René Roubíček, který v neděli 29. dubna vstoupil na umělecká nebesa, byl génius. Ve sklářském umění dosáhl světové proslulosti, patřil k revolucionářům, průkopníkům, inspirátorům, vynálezcům, učitelům. Jeho velkolepá prostorová instalace Sklo − hmota − tvar, která byla před 60 lety vystavena na bruselském Expu 1958, znamenala pro sklářskou tvorbu totéž co pro malířství Picassovy Avignonské slečny. Později exceloval přímo na huti vznikajícími objekty, na nichž spolupracoval se sklářem Josefem Rozinkem. Rozinek foukal, Roubíček vymýšlel, dirigoval. Sklář dokázal dokonale ztvárnit umělcovy představy.

"Když necháte sklu volnost, potom předvede svoje nejlepší vlastnosti," popisoval mi svůj zdánlivě jednoduchý přístup, když jsem o něm psal před několika lety knihu. Jmenovala se Sklo nepočká, čímž vysvětloval rozdíl mezi malířstvím a sklářstvím. Od takového skla, jakému se věnoval, se prý nedá odejít, dokud není hotové, zatímco malujete-li obraz, tak se nic nestane, když si během práce dáte na chvíli pauzu.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se