Britka Jackie Tabbicková otevřela cestu k postu rabínky zástupům žen, které v posledních letech přibývají zejména v liberálních proudech judaismu.

"Rabínka Jackie", jak ji během našeho pražského setkání oslovujeme, byla také první židovskou duchovní, která se vdala a měla děti. Při své mírumilovné povaze do poslední chvíle doufala, že se na neprobádaná území pustí někdo jiný, ale nevyšlo to. Ba co víc: některé kolegyně svým prvenstvím rozčílila.

O situacích, jež Jackie Tabbicková zažila během svého působení v reformních židovských obcích, většinou mluví s humorem. Někdy je z jejích slov cítit smutek, zlost však nikdy. Zdaleka nejrazantněji se projeví ve chvíli, kdy hrozí, že jí v další pražské restauraci naservírují špatně připravený Earl Grey.

"Tohle je báječná země, ale prosím pěkně, jak je možné, že u vás člověk nedostane solidní čaj?" ptá se s úsměvem zástupkyně někdejší imperiální velmoci, která do Prahy přijela na mezinárodní kongres pořádaný Evropskou unií progresivního judaismu. Je nám jasné, že scénku sehrála hlavně pro naše potěšení − Jackie Tabbicková není jen rabínkou, ale také roztomilou britskou dámou −, ovšem školení, které uštědří obsluze francouzského bistra, zajistí slušný čaj generacím hostů, kteří přijdou po ní.

Přijde vám to přehnané, když budu tvrdit, že jste jednou z prvních rabínek na světě?

Trochu ano. První doloženou rabínkou byla Němka Regina Jonasová, která žila v Berlíně a vysvěcení dosáhla pár let před druhou světovou válkou. V roce 1942 ji deportovali do Terezína, v roce 1944 zemřela v Osvětimi. Úplně se na ni zapomnělo až do 90. let 20. století. Přede mnou byla v reformním judaismu vysvěcená ještě Američanka Sally Priesandová, to bylo roku 1972. Já jsem tedy první evropskou rabínkou vysvěcenou po druhé světové válce, stala jsem se jí roku 1975.

Liberální judaismus, který je otevřený celé řadě změn, společenských i náboženských, se dělí do několika dalších proudů. Dá se říct, který směr dnes nejvíce přeje ženám v roli duchovních?

Zjednodušme to: v liberálních proudech je nás rozhodně více než v ortodoxním židovství. Tam nás až na výjimky prakticky nenajdete.

Před pár dny jsem narazila na příběh mladé izraelské rabínky, které se podařilo dosáhnout vysvěcení právě v ortodoxní tradici. Jak je to možné, když v ortodoxii formálně žena nemůže tento duchovní post zastávat?

Za tuto tradici vám odpovědět nemohu. Můžu vám ale dát pár vodítek, abyste si udělala obrázek sama. Nás, ženy, odjakživa omezuje čas. Řídí, čemu se v životě můžeme nebo nemůžeme naplno věnovat. Proto nemáme povinnost dodržovat některá přikázání. Když se vdáte a máte děti, děti mívají přednost. Co uděláte, když vaše miminko křičí, že má hlad? Půjdete ho nakrmit, modlitba nemodlitba. V ortodoxní tradici platí, že nemůže-li žena dodržet tentýž duchovní závazek jako muž, nemůže aspirovat na stejné role. Muž a žena mají své úkoly. Pak stojí za zmínku ještě jiný problém. Mnoho ortodoxních textů považuje ženský hlas, vlasy, nebo dokonce nohy za sexuálně provokativní. Z tohoto důvodu není žádoucí, aby se ženy angažovaly v duchovních záležitostech. Chudáci muži by mohli podléhat pokušení. 

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se