Čahoun v hospodě na hranickém autobusovém nádraží funguje jako noční hlídač, prodavač nářadí a výčepní v jednom.
Foto: Honza Mudra
Pivo, smažené jídlo a zvláštní pocit, když člověk bere za kliku. Vesměs takové jsou restaurace v těsné blízkosti železničních tratí, kde už léta nachází útočiště svérázná kombinace hostů.

Jakmile člověk vystoupí ve stanici Jedlová, ocitne se přímo uprostřed Lužických hor. A kromě čerstvě pokáceného dřeva z okolních lesů je ve vzduchu cítit také lákavá vůně domácí české kuchyně linoucí se z místní nádražky. Stačí se zastavit na prahu − a už nás předbíhá několik spolucestujících z vlaku, kterým jsem dorazili z Děčína.

"No fuj, tady toho dneska maj," uleví si postarší pán s dřevěnou berlí, když očima přelétne hustě popsanou tabuli s denní nabídkou hotovek. Jak se dozvídáme po půllitru Svijanského mázu, poctivé čočkovce a extra velké porci kachny se zelím, skupinka u protějšího stolu se v nádražce v Jedlové schází pravidelně každý čtvrtek. Posedí, poklábosí spolu i s energickou hostinskou a ještě jí pochválí účes, který má prý "úplně jako princezna".

"Vážení cestující, prosíme pozor. Osobní vlak, který dále pokračuje do stanice Česká Kamenice a Děčín, přijede na třetí kolej," ozve se z nádražního rozhlasu, který se kromě čekárny a nástupiště srozumitelně rozezní i v hospodě, a část hostů se vzápětí skutečně zvedá a míří na peron. "Vlasto, byla jste políbena teď na prvního máje?" zavolá servírka od výčepu směrem k partičce, která naopak zůstala sedět. "Snad jo," přemýšlí paní Vlasta. "No, tak to je dobře! Já ne a mám z toho trauma," odvětí hostinská s humorem a dál se věnuje půllitrům. 

Hostinskou Danu (vlevo) baví, jak je v nádražce živo.
Foto: Honza Mudra

Sluneční lázně

Čtveřice kamarádů sem pravidelně jezdí už několik let z Děčína, Lovosic i Litoměřic. "Dřív jsme jezdili soboty, ale o víkendech je tu narváno. Hlavně venku je hodně dětí, cyklistů a houbařů," líčí pan Standa, podle kterého mají jízdní řád už všichni v hlavě, a tak se bez problémů scházejí v jednom vlaku.

Nádražka v Jedlové prý funguje snad odjakživa, takhle suprově ale zvlášť posledních osm let − od té doby, co ji převzali současní majitelé. Paní šéfová tady zavedla poctivou domácí kuchyni za přijatelné ceny, její muž se zase vzorně stará o provoz.

Hostinská Dana s dlouhými blonďatými vlasy tu pracuje poslední dva roky. "Baví mě, jak je tady živo. Akorát občas nadávám na dojíždění, bydlím totiž až ve Varnsdorfu," vysvětluje a při pohledu na mého vysokého kolegu se jí blýskne v očích. "Teda, vy byste nám tady mohl vymést pavučiny, já ke stropu nedosáhnu." A už běží pro koště a fotografa vmžiku zaměstná.

jarvis_5b06a1d7498eebb2b7ef8259.jpeg
V Jedlové je stále čemu se smát. Hosté se s výčepní Danou (vlevo) neváhají podělit třeba ani o hanbatá internetová videa.
Foto: Honza Mudra

Veselo na nádraží v Jedlové ale nebývá jenom ve čtvrtek. Často tu hraje harmonika, tančí se a venku griluje. Možná i z toho důvodu se vedle hospody bude otvírat noclehárna zhruba pro osm lidí. "To už nebudou jen výlety na otočku," směje se paní Dana a mrkne přitom na osazenstvo čtvrtečních výletníků. 

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.