Zuzana Osako, zakladatelka značky Tradice
Foto: Libor Fojtík
Národní tradici spojila Zuzana Osako se zkušeností z Japonska, kde pět let žila, a založila vlastní oděvní značku inspirovanou moravským folklorem.

Ve vitríně jsou vyskládané komínky plátěných utěrek. Vedle na stěně visí obrazy žen v krojích a šátcích. V protějším rohu stojí pojízdný věšák obtěžkaný sukněmi, kabátky a halenkami v nejrůznějších barvách. "Třeba tyhle šaty jsou původní. Někomu zůstaly doma po babičce," říká Zuzana Osako, zakladatelka značky Tradice. V ruce drží rukáv kabátku s jemnou modrou kostičkou. Těžko by si někdo tipnul, že se jedná o ženský kroj. Nikoliv ten slavnostní − s bohatou sukní a vyšívanou vestičkou, ale jeho jednodušší varianta, kterou moravské ženy oblékaly každý den. Skládala se z jupky neboli krátkého kabátku a sukně.

"Začalo to vlastně tak, že jsem nosila starou jupku k otrhaným džínám, viděly to mladé holky a řekly si, že takovou mají doma po babičce. Napadlo mě, že k nim doděláme sukně v novém střihu, ať má oblečení krojovou siluetu a funguje zároveň jako kostým. Požádali jsme o evropský grant, ale ten nevyšel. Tak jsem založila Tradici."

reklama

Tygrovaná Morava

Módní návrhářství chtěla Zuzana Osako studovat odmalička. Po skončení základní školy měla jasno v tom, že by ráda na stáž k Giannimu Versacemu, což v rámci kurzů umožňoval prestižní milánský institut Marangoni. Potřebných 45 tisíc dolarů splatných předem na čtyři roky studia si chtěla vydělat modelingem, v té době měla už tři roky praxe, a tak do severoitalské metropole odjela v den, kdy dostala vysvědčení.

Folklor frčí

◼ Oděvních firem, které se rozhodly založit svůj byznys na probuzeném zájmu o folklor, je v Česku víc. Nápad udělat pánské tričko s kyjovským vzorem, který vznikl původně v rámci folklorního souboru, stojí za e-shopem Trika z Kyjova. Zájem lidí byl nečekaný, a tak se Martin Zrzavý se společníkem pustili do potisků sukní, plavek nebo obalů na mobily. Fungují čtvrtým rokem a byznys se rozjel natolik, že si pořídili vlastní stroj na potisk textilií.
◼ Trika, šaty, legíny nebo šátky s potiskem nabízí také Folklor Moderní Slovácko Markéty Bartákové a k inspiraci tradičními kroji se hlásí rovněž značka Folklor Styl, od níž je možné si objednat oblečení s potiskem podle regionů. Kromě toho nabízí prémiovou řadu oděvů šitých na zakázku. Mimo jiné i pánský vinařský oblek, který vznikl na popud Svazu vinařů ČR. Ti tento typ šatů odkoukali od kolegů z Rakouska.

V Miláně byla pod dohledem prezidenta agentury, pro niž pracovala, a na castingy ji vozil šofér. Jenže cílovou částku se jí za rok ušetřit nepodařilo a rodiče nechtěli, aby příliš zameškala. Vrátila se proto na Moravu a začala studovat na střední uměleckoprůmyslové škole užitou malbu. "Bylo to východisko z nouze. Malovala jsem od dětství každou volnou chvilku, ale vždycky to pro mě byla velmi intimní věc a nechtěla jsem se nikomu podřizovat, ani učitelům ve škole. Dost jsem tam trpěla a oni, abych byla fér, taky," usmívá se malířka, která umí načrtnout šaty během módní přehlídky do minuty.

Inspiraci pro první modely své vlastní značky ale nenacházela na přehlídkových molech, nýbrž ve skříních moravských babiček, fotografiích a sbírkách Jihomoravské komunitní nadace, která v rámci projektu Živý folklór začala spojovat lidi s touhou oživit místní tradice.

"Asi před čtyřmi roky jsem se rozhodla portrétovat babičky z Podluží, které si zvyk každodenního lidového oděvu drží po celý život. Vyprávěly mi, co se kdy nosí nebo jak se co váže," vypráví rodačka z Lužic u Hodonína. "Já se třeba ptala, jak je možné, že při mši v kostele jsou ženy v předních lavicích barevně sladěné. I když jsem měla prababičku, která kroj nosila, nevěděla jsem to."

Od žen z Podluží zjistila, že se šaty do kostela volí podle liturgických barev, které se v průběhu roku mění. Nebo že garderobu si ženy budovaly od svatby. "Každý rok si našetřily třeba na jeden komplet, takže v 90 letech měly bohatý šatník v luxusní kvalitě, který mohly kombinovat a který lze dědit. Tahle myšlenka se mi zalíbila."

Zvyk dennodenního nošení krojů ale na Moravě s každou umírající babičkou mizí. "Teď jsou možná tři nositelky na obec. Jejich potomci často pozůstalost vyhazovali, nikdo v ní neviděl krásu a kvalitu. Potom oblečení naštěstí začali místo do kontejnerů odnášet do nadace, odkud jsem nejhezčí kousky vybírala," přibližuje Osako postupný zánik tradic i snahu zachránit je. Na modelech z 80. let ji překvapilo použití některých materiálů. Jeden z krojů byl například ušitý z tygrované látky.

U vybraných šatů si všímala střihů, zajímala se, co je na nich stěžejní a jak by se daly případně zapracovat do současné módy.

Kapsy pro nevěstu

Koncept značky od začátku počítal se šitím na zakázku. Při jedné z prvních prezentací před dvěma lety zaujaly modely i Tamar Newbergerovou, manželku bývalého amerického velvyslance Andrewa Schapira. Jeden kousek si nechala ušít. Firma si za necelé tři roky fungování vybudovala základnu asi 50 zákaznic, které pravidelně obléká a které si šatník průběžně doplňují. Kromě žen z tuzemska se Zuzaně Osako začaly ozývat i krajanky žijící v zahraničí. "Máme stálé ­klientky ve Spojených státech, v Norsku, Finsku, Anglii, Rakousku nebo Německu. Například paní žijící v Norsku chtěla oblečení, ve kterém může chodit v neděli do kostela, protože Norové na mši svůj tradiční oděv nosí. Tuhle paní jsme nakonec v moderním kroji i vdali."

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.