Dovolená v přepychovém hotelu? Ještě před deseti patnácti lety to bylo naplnění "kapitalistického snu" mnoha Čechů, dnes, přesyceni sterilitou umělého světa pětihvězdičkových resortů, ti samí Češi touží po návratu k přírodě. Ovšem v luxusnějším balení, neboť kdo si jednou zvykne na vymoženosti moderní doby, nerad se jich pak zříká. Tím spíš, když si je může dovolit.

Řeč je o takzvaném glampingu, jenž k nám proniká především z Asie, Afriky či USA. Kořeny má údajně v dávné minulosti − v dobách mocných panovníků a významných obchodníků, kteří si při svých cestách nepříliš civilizovanou krajinou chtěli dopřát alespoň zčásti takového komfortu, jaký tehdy znali ze svých sídel. Čas ovšem představu o něm přirozeně posouvá v souladu s lidským pokrokem a kreativitou, a tak se v pouštích, savanách, pralesích, ale i okolo českých řek a rybníků začaly objevovat obří dřevěné sudy s designovým interiérem, slaměné chýše s prosklenou střechou na pozorování noční oblohy, domečky v korunách stromů… "Přírodní styl" ubytování může mít mnoho variací, vždy ho však doprovázejí služby podobné těm v hotelových resortech. A nezřídka pak zaplatíte astronomickou cenu.

jarvis_5b19111d498e491268ffc9fd.jpeg
Jiřímu Stříteckému s péčí o areál pomáhá také fenka Sofi.
Foto: Pepa Dvořáček

Dovolenou tak sice strávíte bez elektřiny, a tudíž i bez televize, internetu a dalších našich hi-tech společníků, oproti obyčejnému stanu však dostanete úhlednou chatku, třeba s vlastním rybníkem, vorem, saunou, kadibudkou a vytouženým soukromím. Přesně takový areál nedaleko vesničky Dobčice provozuje Jiří Střítecký. A všechna místa má prý rezervovaná rok dopředu.

Dobčické rybníčky

"Je to kurz přežití v přírodě," vítá nás, když konečně trefíme na nenápadnou štěrkovou cestu odbočující z hlavní silnice a ocitneme se tváří v tvář "jihočeské divočině". Můžeme si trochu oddechnout, protože naleštěné štíty pečlivě opravených statků a úhledné záhony v Dobčicích na návsi už v nás začaly vzbuzovat pocit, že právě hrajeme ve filmu Zdeňka Trošky.

Poté co se dozvídáme, že se ve vesnici skutečně natáčely Babovřesky, dokonale upravená náves začíná dávat smysl. Areál Dobčických rybníčků, jak se zdejší glampingový resort jmenuje, naštěstí kýčovitý není a jeho pět chatiček si zachovává přírodní tvář. Funguje už pět let, na začátku tu však stály jen chatičky dvě: Madlenka a Verunka. "Na třech původních hospodářských rybnících je postavil můj táta pro známé, když přijeli na návštěvu. V Dobčicích plánoval i penzion, to už ale bohužel nestihl zrealizovat."

Glamping

Označení spojuje anglické výrazy glamour (půvab, kouzlo) a camping (kempování). Vychází z touhy člověka vrátit se z luxusních hotelů do přírody, ovšem s možností využití některých resortových služeb – sauny, servírované snídaně a podobně. Do této kategorie u nás patří např. Tree Houses v Chotýšanech, včelín Apidomek v Kunvaldu či Dobčické rybníčky.

Když architekt Jiří Střítecký před pěti lety zemřel, jeho syn se rozhodl v myšlence pokračovat. "Bylo potřeba se tady o to začít starat, jinak by to všechno zarostlo a zchátralo," pokračuje. Opustil proto svou dosavadní profesi v internetovém byznysu a s rodinou se přestěhoval do jižních Čech, kde postupně vybudoval další dva rybníky a tři chatky pro náročné kempaře.

Kdyby mu však otec před lety nevnukl myšlenku, do podobného projektu by prý sám nikdy nešel. "Nevěřil bych, že to může fungovat. Ale rozhodl jsem se pokračovat v jeho snu a ukázalo se, že měl opravdu dobrý nápad."

Vyhloubit novou vodní plochu přitom není žádná legrace − vyřídit stavební povolení trvá roky a investice do jednoho rybníka podle Jiřího Stříteckého vyjde na 3,5 milionu korun, nová chata stojí další milion. "Proto je glamping docela drahá záležitost. Hostům nepronajímáme jenom chatu, ale celý hektar přírody kolem, což se odráží v ceně," vysvětluje. Pronájem jedné chatičky bez stravy tak v hlavní sezoně stojí přibližně okolo 4000 korun za víkend.

Místo kohouta konipas

"Tohle je Madlenka, po mé sestře. Je to klasická rybářská chatka," vysvětluje majitel v kostkované košili, když přicházíme k prvnímu dřevěnému obydlí. Dominuje mu prostorná terasa, dvojice rybářských prutů a kovová klika kdoví proč ve tvaru penisu. Hned za dveřmi je skromná kuchyňka a kamna s nasekaným dřívím. Světlo funguje na solární pohon, voda se ohřívá v bojleru na kamnech, v nichž se zatápí dřevem, a do prosklené sprchy naproti gauči se čerpá pákovým čerpadlem hezky ručně. "Spí se nahoře, tady dole si hosté mohou uvařit, co si sami chytí." A pokud nechtějí být odkázáni na rybolov, mohou si objednat polopenzi a stravovat se v restauraci v nedalekém Záboří nebo v Holašovicích."

Otevřeným oknem dovnitř proudí čerstvý vzduch a za sklem se mihne také ochočený konipas, který tu údajně každé ráno budí hosty místo kohouta. Bohatou snídani tady servírují v piknikových koších až za dveře a nejlépe chutná na voru uprostřed rybníka, kam se posléze vydáváme i my. "Je to fajn, odstrčit se a nechat se unášet po hladině," říká Jiří Střítecký.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se