Dům mě zaujal, už když se stavěl. Schválně jsem si k němu plánoval výlety na kole tak, abych se podíval, jak to s ním vypadá, a nikdy jsem nelitoval, že bych si snad zbytečně zajel. Bylo patrné, že se děje něco neobvyklého.

Ono je to tak. Nerad přicházím k hotovému, chci vidět, jak se věci vyvíjejí, jak se mají k světu, a též v duchu tipuji, kdo je navrhl. Učinil jsem zkušenost, že dobrý dům vypadá v každé fázi stavby dobře: od vykopání základů přes postupně se zvedající stěny až po natahování omítek. Sledujete růst a vidíte, jak se proměňuje, zpevňuje. Drží "pohromadě", jako by do něj byla vetknuta od začátku určitá harmonie, jako by procházel přirozeným vývojem, v němž se neimprovizuje, ale vše se odehrává podle jasně určených zákonitostí.

jarvis_5b228c37498e9bae4cadebeb.jpeg
Páteří stavby je dřevěné točité schodiště, na které navazují jednotlivé místnosti, což je nejlépe patrné z řezu domem (následující obrázek v galerii).
Foto: Yohan Zerdoun

Tohle byl právě ten příklad. Úplně nakonec se tvárnice, z nichž byl dům vystavěn, opatřily černým břízolitem rozčleněným dilatačními ocelovými pásky: vzniklý pravidelný rastr připomíná panely. Temný odstín potvrzoval jeho soudržnou, prajednoduchou formu základního kvádru vrcholícího menší nástavbou. Byla to černá labuť, statisticky krajně nepravděpodobný úkaz, jenž se v klidné čtvrti najednou vyloupl. Přesto jsem neměl pocit, že je to schválnost. Naopak, nabyl jsem dojmu, že dané pojetí je mnohem vhodnější, než kdyby se bývalo jednalo o kostku bílou nebo v jakékoliv jiné světlé tonalitě. Černou v architektuře nemusím, zde jsem ji však přijal kupodivu bez výhrad. Tvar i zvolená fasáda si o ni totiž řekly. Věci hovoří vlastní řečí a na rozdíl od lidí se nemýlí.

Rodinný dům na Bílé Hoře

◼ Autor: Ondřej Císler
◼ Spolupráce: Tomáš Oth
◼ Návrh: 2014
◼ Realizace: 2015–2016
◼ Zastavěná plocha: 115 m²
◼ Užitná plocha: 255 m²

Místo činu

Všude okolo potkáte obyčejné domy. Vily, vilky, domy, domečky. Vesměs jsou to normální baráky, postavené bohatšími i chudšími majiteli, bez výstřelků, v proměnlivém měřítku, od přízemních po dvoupodlažní, je znát, že někde chyběly peníze a tam, kde peníze nebyly problémem, se zase nijak výrazně nepředváděly, aby nedráždily sousedy. Je to tak v pořádku, řekl bych, sousedská vstřícnost ve znamení nevyslovených pravidel. Pár hostinců se zahrádkami zvláště v letních měsících pak podporuje občanskou vzájemnost.

jarvis_5b228c38498e9bae4cadebef.jpeg
Řez rodinným domem na Bílé Hoře.
Repro: HN

Rezidenční čtvrť vznikla na vyvýšené pláni severozápadního kraje Prahy, odkud se dobře vyjíždí na dobrodružné výpravy do zemědělské, lehce zvlněné krajiny s dlouhými lány táhnoucími se kolem letiště až ke Kladnu. Krásné je bezprostřední okolí: coby kamenem dohodil − přes rušnou "výpadovku" − se nachází mohyla připomínající bitevní střet na Bílé hoře (shodou okolností se jedná o nejvyšší pražskou kótu 380 metrů nad mořem) a od ní je to kousek k oboře Hvězda, jejíž krása je chronicky známá a již nepotřebuje dalšího komentáře.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se