Sportovkyně Lucie Hrozová
Foto: Lukáš Bíba
Při lezení si poranila rameno, na skialpech zase meniskus. "Když jste nahoře, nemůžete si říct: tak já končím," říká Lucie Hrozová o sportu, v němž není prostor to vzdát.

Na první pohled působí trochu nenápadně. Jakmile ale promluví, je jasné, že Lucie Hrozová není žádná šedá myš, nýbrž energická mladá žena a úspěšná sportovkyně, jíž nechybí odvaha ani široký úsměv. Na svém kontě má celkem 14 medailí ze světových šampionátů v zimním i letním horolezení a jako první žena na světě překonala ty nejtěžší ledolezecké úrovně M14 a M15.

Přestože ve své kategorii patří mezi světovou elitu, příliš se toho o ní neví − například že ještě nedávno žila ve sklepním bytě, rok strávila intenzivním tréninkem v Kanadě, kde zvažovala zůstat natrvalo, nebo to, že pracuje v IT firmě, protože čistě horolezectvím se v Česku ani na té nejprofesionálnější úrovni uživit prostě nedá. Nejlepší česká horolezkyně tak vyvrací společensky zažité mýty o tom, že vrcholoví sportovci žijí v přepychu, jezdí luxusními automobily a mají tak nějak bezstarostný život. "Mnohdy to vypadá přesně obráceně. Člověk ten sport musí milovat, jinak se to dělat nedá," krčí rameny.

reklama

Když jsem 30 metrů nad zemí, osobní problémy jdou stranou. V tu chvíli se soustředím pouze na cestu.

"Horolezectví není olympijský sport, takže nespadá do žádného resortu jako třeba hokej, tenis, lyžování a tak dále," říká, když se setkáváme v italské restauraci v areálu pražského BB Centra − jen pár kroků od sídla společnosti, kde Lucie Hrozová momentálně pracuje na projektu systémového testování softwaru. "Kromě horolezeckého svazu nás nezaštiťuje žádné sportovní středisko ani asociace čili nemáme stálý příjem peněz," vysvětluje 29letá reprezentantka v závodním lezení.

Výjezdy na zahraniční tréninky i samotné šampionáty jsou extrémně drahou záležitostí. Horolezci sice dostanou skromnou podporu od svazu a sponzorů, částka ale mnohdy nepokryje ani náklady na letenku. "Ubytování, jídlo i víza si financujeme sami, a i když vyhrajeme, za medaili v podstatě taky moc nedostaneme," popisuje rodačka z Děčína. A tak prý nezbývá než to prostě dělat srdcem.

Osm padesát za hodinu

Lucie Hrozová začínala s horolezectvím v osmi letech − ve věku, kdy člověk nad penězi ještě vůbec neuvažuje. "Tyhle věci jsem vůbec neřešila. U nás leze celá rodina, tak jsem k tomu byla trochu předurčená," usmívá se. "Jenže pak mi najednou bylo pětadvacet, měla jsem po škole, a i když jsem předchozích 15 let tvrdě dřela a mám skvělé výsledky, do očí mi práskla realita − že se o sebe musím postarat.

jarvis_5b2a681d498e9baeaa49a7ef.jpeg
Foto: Lukáš Bíba

Možná by se dalo namítnout, že úspěšné sportovce pronásledují na každém kroku sponzoři se závratnými nabídkami, i to ale Lucie Hrozová vidí v trochu jiném světle. "Samozřejmě, oslovila mě spousta firem. Ale za jakou cenu? Za 50 tisíc jsem se měla účastnit nespočtu celodenních promoakcí a veletrhů, natočit několik profesionálních videí s jejich produkty, a když jsem to rozpočítala, vycházelo to na 8,50 koruny za hodinu," líčí, že takhle nevypadá sponzorovaný sportovec, nýbrž nejlevnější marketingový nástroj.

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.