Spolumajitelé Artic Bakehouse Davíđ Arnórsson (vlevo) a Gudbjartur Gudbjartsson
Foto: Josef Horázný
Příběh dvou severských podnikatelů připomíná, že se 14 dětmi v zádech je rychlý úspěch téměř nutností - a také příjemným překvapením.

Ptejte se, na co chcete. Je mi to fuk, za minulý měsíc jsme s kolegou odpracovali tisíc hodin," klesne do židle rusovousý Seveřan s modrýma očima a otevře si plechovku piva. Je šest hodin odpoledne, pec už chladne, ale Davíđ Arnórsson, otec čtyř dětí a člen starého islandského pekařského klanu, vstával − tak jako každý den − ve čtyři ráno. Většina regálů v krámku je vymetená, obsluha přeskupuje poslední pecny chleba do úhledných ostrůvků.

"Před pár týdny jsme otevřeli a od té doby se nestačíme divit," říká Arnórssonův parťák přes finance Gudbjartur Gudbjartsson, který v Česku žije přibližně o tři roky déle a na Islandu má s bývalou ženou šest potomků, kteří za ním jezdí do Prahy. S Arnórssonem se znají od dětství a neztratili kontakt, ani když se Gudbjartsson vydal za novou láskou do střední Evropy. "Sledoval jsem Davíđa na dálku a věděl jsem, že s tím, co umí, prostě nemůže péct pro 4500 lidí na malém ostrově u Islandu," říká. "Musel jsem ho sem přivézt."

reklama

Premiéře Artic Bakehouse, krámku na pražském Újezdě, předcházelo osm měsíců dřiny a papírování, nepočítalo se přitom ani s korunou investovanou do reklamy. Za rozhodnutím stál princip: pokud bude pečivo dobré, prodeje se o sebe postarají samy. Jaká byla noc před otevřením? ptám se podnikatelů v očekávání historek o napětí a nadějích. Muži na sebe pobaveně pohlédnou a Arnórsson ukáže na několikacentimetrovou jizvu na holeni.

"Večer předtím jsem si rozsekl nohu," usměje se. "Ty tři hodiny na chirurgii byly nejdelší v mém životě, ale sešili mi to solidně," chválí úroveň zdejších lékařů. Islanďané vůbec všechno v Česku chválí: našinec čeká, kdy v hovoru zazní kritický tón, ale ten se neobjeví ani tehdy, kdy podnikatelé dostanou příležitost komentovat byrokracii spojenou s podnikáním cizinců. Skutečně šlo všechno hladce?

Nepřišli jsme sem s tím, že z nás padnete na zadek. Tohle je česká firma. Budujeme českou značku.

"Zatím jsme u vás hosty, ale chceme tu žít natrvalo. Nepřišli jsme sem s tím, že z nás padnete na zadek. Přizpůsobovat se musíme my vám, ne obráceně," říká Gudbjartsson, jehož podnik hledá po měsíci provozu nové zaměstnance. "Tohle je česká firma. Budujeme českou značku."

Viking, Kazi, Víkingur

"Já si muže našla na internetu. Po tom všem, co jsem zažila, je to učiněný happy end," směje se Perchta Kazi Pátá, Češka a manželka Gudbjartura Gudbjartssona. Krach jejího prvního manželství, k němuž došlo, když jí bylo 25 let, zapříčinila bolestná neshoda s manželem, který trval na tom, aby jejich třetí syn Matyáš, trpící autistickou poruchou, putoval do ústavu. Kazi se rozhodla existenčním potížím spojeným se synovým postižením nepoddat. A nakonec jí nejvíc pomohlo, když se šťastně seznámila s rozvedeným Islanďanem.

Spoluprací matky se synem, dnes patnáctiletým, vznikla zábavná i užitečná kniha rozhovorů s názvem Svět očima autistického dítěte. Matyáš v něm mámě odpovídá na otázky týkající se každodenního života, lidského těla i náboženství. Chlapec, který si svou diagnózu uvědomuje a občas se kvůli ní trápí, se díky knize dočkal zaslouženého povzbuzení, a dokonce se stal hostem sledované televizní talk show.

"Co je slunce?" ptá se Matyáše matka v kapitole věnující se vesmíru. "To je hvězda, co je nejhořlavější na celé galaxii. Když tam šlápne člověk, tak se upálí jako hranolky," odpoví chlapec, který se dobře orientuje ve fyzice i fyziologii. "Víš, kde končí vesmír?" dotazuje se matka, která vede nadační fond Mi Mundo pro autistické děti. "Až na galaxii a pak do černý díry a pak do divný místnosti, kde je úplně bílo," uvažuje Matyáš.

Chlapcovy představy o náboženství ("rabín je syn Alláha a Putin má svou meditační místnost") jsou dětsky poetickou směsicí informovanosti, fantazie i svérázného smyslu pro větnou skladbu. Na otázku, kdo je dobrý člověk, Matyáš mimo jiné odpovídá: "Hodný člověk chodí do kostela ve dvanáct hodin a blázni a čuňata chodí do McDonaldu. Kdyby tam nechodil, tak by skončil za Satanem jako Adolf Hitler, Ana Bleiková, herečka, co měří dvacet tři centimetrů a hrála ve filmu Pojď, lásko, já tě políbím, Joe."

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.