Stejně jako u klasického pétanque se u adrenalinové varianty hází z kruhu a používají se homologované koule, které mnohdy zdobí i stylový design.
Foto: Pepa Dvořáček
Kdo si myslí, že pétanque je nenáročný sport vhodný jen pro seniory, se asi ještě nesetkal s jeho punkovou variantou. Upravené hřiště střídá drsný terén, klidnou atmosféru bouřlivé povzbuzování.

Je horké skoroletní odpoledne a před zastávkou metra Křižíkova postává na první pohled nesourodá partička kluků, každý se svou taškou na zip u nohou. "Nejzajímavější na pétanque je, že představuje perfektní průřez společností. Hrají ho úplně všichni − od majitelů továren přes bezdomovce až po lékaře a právníky," říká Michal Preuss, jenž právě přiběhl z kanceláře. Pracuje totiž nedaleko jako ajťák na německé burze. A ve volném čase spolu s Tomášem Klírem a Lubomírem Srnským hraje "extreme pétanque".

Tohle specifické sportovní odvětví má kořeny v Belgii a u nás jen hrstku příznivců. Zatím. Trojice svérázných hráčů alias tým Czech Republic 1 v něm totiž vyhrála historicky první mistrovství světa. "Extreme pétanque se v Česku vlastně skoro nehraje. Ani my jsme o něm před pár lety ještě vůbec nevěděli," přidává se Tomáš Klír, který se celý život živí jako barman a číšník a jenž dal první český tým extrémních pétanquistů dohromady.

reklama

A jak taková hra, kde platí heslo "No rules, only balls" (Žádná pravidla, jen koule), vypadá, si za chvíli vyzkoušíme. Společně ještě s Jiřím Froňkem a Tomášem Brichtou, kteří na světový turnaj letos v září vyrazí také, míříme na Rohanské nábřeží, kde se nabízí hned několik možností pro herní plochu − na výběr máme mezi betonovým placem prorostlým zelení, hromadami hlíny a suti nebo přilehlým squatem.

jarvis_5b2a6a40498e9baeaa6385b2.jpeg
Extreme pétanque lze hrát prakticky všude.
Foto: Pepa Dvořáček

Pravé koule jsou nesmrtelné

"Tady je to docela drsný, jestli se nebojíte ztratit koule," směje se Lubomír neboli Luban z Vrchlabí, jenž letos odmaturoval na jičínské průmyslovce. "Já jsem si ale dneska nevzal koule, které bych mohl ztratit," opáčí Tomáš Klír v kšiltovce a vysvětluje, že kdyby počítal se ztrátou, zvolil by raději obyčejnou výbavu ze supermarketu, která v akci vyjde na dvě stovky.

Závodní koule jsou naopak poměrně cennou záležitostí a existuje také několik kategorií i typů. Největší rozdíl oproti těm amatérským spočívá v materiálu a struktuře. "V sámošce si člověk koupí koule plněné betonem, pískem nebo vodou," pokračuje Tomáš. Závodní koule jsou homologované: vyrobené z tvrdé oceli, duté, mají vyvážené těžiště, lepší povrch pro uchopení a také unikátní sériové označení. "A další rozdíl je samozřejmě ten, že závodní koule jsou asi tak stokrát dražší. Mají specifický design, hráč si na ně může nechat vygravírovat třeba iniciály a podobně," popisuje Michal s tím, že homologované koule stojí přibližně od 1500 do 8000 korun.

Oproti klasické formě je extreme pétanque daleko víc o síle, protože se hraje na velké vzdálenosti, navíc často ve velmi nepřehledném terénu.

A jakou že má taková homologovaná závodní koule životnost? "Naživo jsem viděl prasknout jenom jednu kouli a to byla opravdu velká rána. Jinak jsou v podstatě nezničitelné," vzpomíná Tomáš. Regulérní pro hru ale přestávají být v momentě, kdy už nelze rozklíčovat písmena a čísla série a koule už tak není jednoznačně identifikovatelná. "Třeba já už si budu muset koupit nové, tyhle už jsou hodně opotřebované," ukazuje Luban na výbavu, která s ním putuje po turnajích už sedm let.

Když dojdeme k vysokému valu s posezením v kovové rouře od kdovíčeho, odkud je krásný výhled na Vltavu, je jasné, že jsme našli ideální prostředí ke hře. "Vypadá to trochu jako start pro sjezdaře, kde umřelo 12 petanquistů a dalších pět se na to chystá. To je hodně extrémní," směje se Michal alias Maník při pohledu na dlouhé klacky zapíchané do hlíny, jež skutečně trochu připomínají hřbitov.

Je to o síle

Protože pétanque se standardně hraje ve třech, utvoříme tak akorát dva týmy − Jirka Froněk a Tomáš Brichta běžně hrají ještě s Martinem Balíkem, kterého protentokrát výjimečně zastoupím já. Před turnajem by správně měla proběhnout klasická rozcvička − pétanque je přece jen sport jako každý jiný a hráči by si měli především protáhnout ruce, záda a rozpohybovat klouby. Úrazy zápěstí a vazů v ramenech jsou prý na profi úrovni poměrně častou záležitostí. My ale rekordy překonávat nebudeme, a tak postačí, když si podáme ruce a popřejeme hezkou hru, jak je v pétanque zvykem.

jarvis_5b2a6a41498e9baeaa6385b6.jpeg
Zprava úřadující mistři světa: Lubomír Srnský, Tomáš Klír a Michal Preuss
Foto: Pepa Dvořáček

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.