Oba pak bezděčně vykřikli: "Díky a hezké léto!"
Foto: Miloš Čermák

"Mladý pane, haló! Ano, tady nahoře."

Mladík, sedící na lavičce v malém parčíku mezi nízkými paneláky, se chvíli rozhlížel a pak ji uviděl. Bylo jí asi čtyřicet, smála se a přátelsky mávala, aby na sebe upozornila. Vypadala sympaticky.

"Dobrý den," zavolal směrem k oknu v prvním patře.

"Dobrý. Co si to tam první letní den čtete?"

"Nečtu, učím se matematiku."

"A nechcete limonádu? Já koukám, jak se tam paříte, musí vám být strašné horko."

"Ale jo, docela bych si dal."

reklama

"Tak pojďte sem pod okno," ukázala kam a už mu spouštěla připravenou sklenici se světle červeným obsahem, na jejímž uchu byl přivázán tenký provázek. Jak sklenka pomalu klesala k nedočkavým rukám studenta, motouz se náhle utrhl (anebo ho ta paní úmyslně pustila?) a už ve vzduchu se částečně vylila, aby pak hochovi spadla na rameno, kde dokončila své dílo zkázy.

Oba vykřikli. Ona úlekem a on bolestí.

"Ježíšmarjá, jsem to ale káča pitomá. To je hrůza, promiňte!" 

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.