Ředitel Českého národního symfonického orchestru Jan Hasenöhrl
Foto: Martin Malý
Jan Hasenöhrl skvěle hraje na trubku, řídí Český národní symfonický orchestr a také festival Prague Proms. A kdy a co si čte?

Jaké knihy máte teď na nočním stolku?

Ve stohu knih vedle mé postele se dá najít příručka pro výchovu psa, je úplně vespodu, a pes je tedy pochopitelně v posteli, a pak několik životopisů. Jedním z nich je příběh Jeana-Paula Belmonda, vyprávěný skvěle jím samotným. Další hřbety hlásají jména jako Radkin Honzák, Philip Roth, Irving Stone (Vášně mysli), ale poslední čas patří milovanému Hermannu Hessemu. Knize Pozdní prózy (soubor povídek) − je vytříbená, moudrá.

Máte ještě nějakého oblíbeného autora?

Ohlédnu-li se zpět: Jack London a Tulák po hvězdách, Hemingway − vše dostupné, John Updike, Irving Stone a jeho Námořník na koni. Vracím se také pravidelně ke Čtyřem západům slunce Miky Waltariho, k Johnu Cheeverovi a Scottu Peckovi.

reklama

Co jste četl, když jste byl ještě kluk?

Rychlé šípy a Karla Maye, Arundelskou kroniku a Alexandra Dumase, později Remarqua a díky mámě, která byla překladatelkou, jsem se poměrně brzo dostal ke knížkám Jak jsem vyhrál válku, špionážkám Theodora Wildena… A pak přišli Mladí lvi Irvina Shawa a Až navěky Jamese Jonese. Právě hlavní postava tohoto románu Prewitt mě myslím ovlivnila. 

Kterou knihu si v tomhle životě ještě musíte přečíst?

Jistě je spousta těch, které by si mou pozornost zasloužily, a já se na ně moc těším. Teď právě "zápasím" s životopisem Sigmunda Freuda Vášně mysli a jeho bezmála tisícem stran.

S kterou autorkou byste rád zašel na sklenku vína?

S mojí mámou, autorkou dvou detektivních příběhů ze sedmdesátých let, a otázek by bylo hodně, jak to tak bývá, když už odpovědi nepřicházejí.

A s kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let, případně byste si troufl i s ním ztroskotat?

Let bych v klidu prožil s Pierrem Clostermannem (Velký cirkus) nebo Františkem Fajtlem (Sestřelen) a na pustém ostrově bych ocenil společnost Wil­liama Goldinga, autora Pána much. Anebo bych volil, pokorně, společnost Oty Pavla. A pro nedobrovolný pobyt v divočině Ernesta Thompsona Setona, aby ulehčil situaci. A pro povídání Fredericka Forsytha.

jarvis_5b34d091498e8cf85b7b1aeb.jpeg
Foto: Martin Malý