Už se loučil. Svíral mou ruku ve své a v očích se mu cosi zalesklo. Znovu poděkoval, ani nevím po kolikáté, otočil se a šel ke dveřím. A tam, jako by ho ještě napadlo něco nevyřčeného, se otočil a řekl: "Víte, co je na tom nejzajímavější? Nenapadlo mě, že by se mi někdy mohlo dýchat takhle dobře. Netušil jsem, že je to vůbec možné." Nemohl jsem se neusmát, protože za posledních několik dní jsem to od něj slyšel aspoň po desáté.

Když se za ním zavřely dveře, vzpomněl jsem si, jak jsem ho před dvěma týdny přemlouval, aby se odhodlal absolvovat výkon, který by měl jeho srdci ulevit od příliš velké námahy, kterou musí každou vteřinu zvládat. Proč bych to ale dělal, bylo jeho hlavním protiargumentem. Vždyť se mi daří dobře a to, co potřebuju, si udělám. Summa summarum tvrdil, že mu vlastně vůbec nic neschází.

V takové chvíli má lékař málo argumentů, aby obhájil své doporučení velkého a současně i trochu nebezpečného výkonu. Buď by ho měl pacient absolvovat proto, aby měl delší život, anebo jde o zlepšení jeho kvality. Nicméně v tomto případě jsem si nebyl prodloužením pacientova života jist a zlepšením jeho kvality vlastně také příliš ne. Na druhou stranu všechny objektivní ukazatele našich vyšetření napovídaly, že tomu člověku nemůže být tak dobře, jak se nás snaží přesvědčit.

Hlavním problémem v těchto situacích bývá, že velcí muži, jakým je on, mají silná těla, ale slabou duši. Jejich odvaha je mnohem menší, než je tomu u malých a drobných žen. Ty se zpravidla nebojí ničeho a jejich kuráž bývá mnohem větší než jejich tělesná schránka. Díky své statečnosti nemusí mlžit (čti lhát) a přesvědčovat své okolí o tom, jak spokojeny jsou s daným stavem věcí.

Zbývá vám ještě 30 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se