Chceme stavět mosty, říkají lidé z nadace Artevide, kteří pomáhají nevidomým rozvíjet malířský talent pomocí jedinečné metody

Cesta do nadace Artevide je skrytá podobně jako celý jeden smysl těch, jež podporuje - do prostorného ateliéru historického domu v Karmelitské ulici totiž několikrát týdně docházejí žáci z nedaleké Konzervatoře a střední školy Jana Deyla, kteří se narodili nevidomí či o zrak přišli v průběhu života. Artevide jim díky unikátní malířské metodě pomáhá nejen rozvíjet a prezentovat umělecký talent, ale také začlenit se do společnosti.

"Momentálně jsme v rekonstrukci. S Majou nedávno přišla nová energie, a tak brousíme parkety, malujeme zdi a děláme si to tady hezčí. Splní se i můj velký sen a u stěny bude stát velký regál na všechny obrazy," vítá mě prezidentka nadace Zuzana Kopečná a Maja Dangalová, která jako výkonná ředitelka Artevide působí teprve pár měsíců. 

Nevidomé děti mají díky speciální metodě možnost nakonec své obrazy i díky hmatu poznat.

Foto: archiv nadace Artevide

Ústřední trojici organizace tvoří ještě akademický malíř Dino Čečo, autor patentované Čečovy metody, která se mimo jiné osvědčila jako skvělá terapeutická technika. "Původně tu měl Dino velký ateliér," vzpomíná Zuzana Kopečná na dobu, než nadaci založila. "Já jsem tenkrát bydlela ve třetím patře. Jsem s tímhle místem hodně svázaná, připadá mi tak trochu magické," říká když na stůl pokládá talíř se sladkými šneky ze spřátelené islandské pekárny, jejíž majitelé posílají pečivo i dětem na zdejší umělecké workshopy.

Děláme to pro děti

Nedaleko Deylovy školy zase stojí malá vinárna, kam Zuzana Kopečná s Dinem Čečem dodnes ráda zajde na skleničku. "Tam myšlenka celého projektu vznikla. Jednou jsme takhle seděli a pozorovali nevidomé žáky, jak se doslova plácají s hůlkami po ulici. Bolelo nás z toho u srdce, a tak jsme se rozhodli s tím něco udělat," vypráví Zuzana, která se v neziskovém sektoru pohybuje už dlouho a dříve pomáhala dětem z dětských domovů najít vlastní bydlení.

Její nadace Artevide funguje více než deset let. "Každý rok končím, musím přiznat, že jsem trochu vyhořela. Dekáda je takový zvláštní mezník - už toho bylo moc řečeného a naslibovaného. Na druhou stranu je krásné pozorovat pokroky u dětí a jejich vývoj. Pro ně to celé děláme," pokračuje dáma s blond mikádem a jako příklad uvádí příběh nevidomého Ondřeje, který se díky terapii v Artevide naučil krásně malovat, zvládat dřívější stavy úzkosti a přes svůj handicap získal zdravé sebevědomí.

"To přesně vystihuje, o co se snažíme: zapojit handicapované a sociálně znevýhodněné do normálního života. Už ale nemám takový elán jako ze začátku. Naštěstí přišla čerstvá krev a máme zase spoustu nových vizí," mrkne Zuzana směrem k Maje Dangalové, která okamžitě opáčí: "Ale vůbec. Zuzka si jenom myslí, že nemá energii. Je to ale v jádru velmi optimistická duše, a byť je spousta věcí černých, ona vždycky hledá světlé skulinky. Jen má trochu ostřejší humor."