Česko je rájem medailí z vinných soutěží. Nemám to potvrzené ze dvou nezávislých zdrojů, ale vsadím se, že u nás máme víc medailí než vín. Třeba takový vinař Tomáš Krist by na svá vína potřeboval minimálně lahve velikosti Magnum, aby se mu tam všechny ty medaile z Hlohovce, Pezinku, Dunajské Stredy nebo Bojnice vůbec vešly. A medaile milují i naše hlavní média, takže nás velkoryse zásobují oslavnými zprávami o tom, jaké medaile kde naši vinaři zase dostali, a jak tudíž děláme nejlepší víno na světě.

Proto mě překvapilo, když se nedávno nikde moc nemluvilo o tom, že Ryzlink rýnský 2016 z vinařství Gotberg získal nejvyšší platinovou cenu od prestižního britského časopisu Decanter, jenž ví o víně trochu víc než naše televize. Ani tahle cena samozřejmě neznamená, že Gotberg dělá nejlepší víno na světě. Pravda je totiž taková, že nejlepší vína světa se prostě žádných soutěží vůbec neúčastní, protože se vyprodají i bez medailí. Tečka.

Soutěží se účastní vína, která se naopak prodat potřebují, a vzhledem k jejich počtu si nakonec nějakou medaili nejspíš po světě najde každá lahev. Stejně jako nějakou filmovou cenu jednou určitě dostanou nejen všechny Kameňáky Zdeňka Trošky. Ceny Decanteru jsou ale přece jen jiná liga než mnohé tuzemské vinné soutěže, kde si v rámci "nezávislosti" svá vína pro jistotu hodnotí sami vinaři, kteří si pak od pořadatelů koupí medaile, takže všichni vydělají. Všichni kromě zákazníků, samozřejmě.

Podle ceny, země původu a stylu se cen Decanteru (nižší ceny v Londýně dostal i Krist) účastní dobrých 17 tisíc různých vín, která navíc nehodnotí "víkendoví" someliéři, ale většinou držitelé titulu Master of Wine, ve světě velkého vína jediného uznávaného. Ani 97 bodů ze 100 od Decanteru nedělá z oceněného ryzlinku Gotbergu top burgundské, slušné bílé za velmi slušných 220 korun to ale určitě je. Na vítěze z Hlohovce ale samozřejmě nemá.