Jako malý kluk jsem se naučil, že dráždit hada bosou nohou se nemá. Jedna z mých dětských vzpomínek se totiž týká toho, že pokud se ve tváři mé matky objevil jistý druh planoucího pohledu a rty se jí stáhly do tenké čárky, pak bylo lepší klidit se jí z cesty. Jestliže jsem nepochopil závažnost situace a neudělal to, podívala se na mě, jednou rukou si mě přitáhla, druhou vytáhla látkový kapesník ze své kapsy (jistě ne zcela čistý), naslinila ho a jala se drhnout můj krk. Přitom vykřikovala věty o tom, že její kluk tady přece nebude běhat a mít při tom krk jako botu.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Jaký pocit měl Josef Veselka, když matka k utření použila smradlavý hadr? A proč se z některých kdysi špatných pocitů stávají pod tlakem současného dění docela hezké vzpomínky?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se