Na první komín vylezli před téměř 40 lety z recese. Od té doby se pro více než tisícovku českých komínářů stalo dosahování výšin adrenalinem a zábavou

Lezení na komíny je dobrodružství, které se pro leckoho může stát téměř životním posláním. "Přístup k téhle činnosti je naprosto individuální a je pravda, že pro někoho představuje jakési palivo a hnací motor," líčí svérázný muzikant Přemysl Vacek. V profesním životě je úspěšným loutnistou, hraje hned v několika kapelách, ve volných chvílích ale podniká výpravy na vrcholky komínů.

Před 37 lety se spolužáky Martinem Vyštejnem, Vladimírem Randýskem a Petrem Pučem založil Svaz českých komínářů. "Nejdřív to byla čistá recese, když jsme se v noci z 8. na 9. května 1981 vydali na komín teplárny v pražské Michli zavěsit transparent a oslavit tak májové dny," vzpomíná na úplně první komín, který kdy s přáteli pokořil. "Tak to začalo. Zalíbil se nám adrenalin, splněný cíl i výhled na noční Prahu."

Nahoru i se svačinkou

Prvních pár let lezl Přemysl Vacek na komíny jen s hrstkou přátel, dnes má Svaz českých komínářů přes tisícovku členů. Jde podle něj o zvláštní volnou společnost, která se však do jisté míry přetváří v jistou subkulturu. Někdo leze primárně kvůli adrenalinu, další má rád industriální stavby, pro někoho je to jen sport. Vylézt na komín vysoký třeba 140 metrů dá totiž celkem zabrat.

Přemysl Vacek a jeho komínářští kolegové vnímají komíny jako krásné stavby − především obdivují staré cihlové komíny z přelomu 19. a 20. století, které se tyčí nad neméně krásnými fabrikami. "Bohužel zvlášť u nás jsou původní průmyslové areály často ve špatném stavu a jejich krásu laik na první pohled ani neodhalí. Svaz sdružuje lidi, kteří pro ni mají cit," míní hudebník. S lezením na komíny je to podle něj stejné jako s návštěvami hradů a zámků. "My jsme v podstatě také turisté. Specializujeme se ale na staré fabriky. Svaz českých komínářů tvoří nejrůznější typy lidí, navíc tam máme poměrně vysokou koncentraci blouznivců − těch, kterým připadá konvenční způsob života a přemýšlení nudný. Normální člověk zkrátka na komíny neleze. Kdyby ale po tom náhodou zatoužil, jsme tady my a můžeme mu to zprostředkovat."

Většina komínářů obdivuje především staré cihlové stavby, jako je třeba budova skláren v Nižboru. Na její komín se nakonec vyšplhal i náš fotograf.

Foto: Honza Mudra