Tohle dílo mi udělalo radost. Potkal jsem ho na letních toulkách po Česku, když jsem jako každý rok hledal soudobou lokální architekturu, která by mi pomohla doložit tvrzení o tom, že ta naše se ve svých určitých rysech odlišuje od jiných architektur a je specifická, že má vlastní identitu, jako to platí v případě českého skla, které se dá poznat na sto honů. Šlo o shledání nečekané.
Ocitl jsem se na jihovýchodním Valašsku, kousek od Slovenska. Pořád je to požehnaný kraj. Turisty je totiž − jako mnohá místa na pomezí a mimo hlavní tahy − naštěstí ještě ne zcela objeven, ale o to větší mají zdejší údolí a pozvolna stoupavé hory půvab. Tady můžete být sami se sebou a nemusíte do Indie. Po překonání Vsetínských vrchů a Javorníků jsem prozkoumával nejsevernější výběžek Bílých Karpat. Hezky po svých. Kolo nebylo vhodné: jsou tu louky, na nichž rostou orchideje, opírá se do nich slunce, voní čerstvostí a svobodou. Tak nějak má vypadat krajina léta.
Co se dočtete dál
- Na jaký dřevěný objekt Petr Volf narazil, s nímž se v českých horách ještě nesetkal?
- Co je to Durch?
- A jak Jakub Janošík přišel s nápadem tento útvar vybudovat v krajině?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi