Při pohledu z ulice je nejvíce patrný přístup architektů k rekonstrukci: plot, garáž i dům sjednotili pomocí důsledného uplatnění bílé barvy.
Foto: Šimon Jiráček
Před pár lety byste ten dům minuli bez zájmu, ani by vám nestál za pohled. Po rekonstrukci se rozzářil, získal noblesu a zdobí své bezprostřední okolí. Dostal druhou šanci!

Stále má však stejnou DNA: jedná se o okál, dům patřící k architektonické identitě někdejšího normalizačního Československa. Jakkoli se to v současnosti může zdát později narozeným málo pravděpodobné, tak okály patřily k tomu lepšímu, co se u nás kdysi stavělo. Byly relativně dostupné, přišly na tři sta tisíc, a kdo si na ně vystál frontu, ten mohl − samozřejmě relativně − rychle bydlet. Kde se tu vzaly?

reklama

Když národní podnik Rudné doly Jeseník přestával na konci šedesátých let masivně těžit rudu, protože to již nebylo rentabilní, byl nucen hledat nové uplatnění pro svoje zaměstnance a v této souvislosti se začal zaměřovat na výrobu stavebních materiálů a konstrukcí. Kohosi osvíceného tehdy navíc napadlo, že by mohli dělat rovnou i domy na klíč. Jenže nikdo nevěděl, jak na to. Byla tedy zakoupena licence v západním Německu od firmy OKAL (zkratka jména jejího zakladatele a místa, kde firma sídlila: Otto Kreibaum Aus Lauenstein) a na začátku sedmdesátých let se mohlo začít stavět.

Stav okálu, jak vypadal, než bylo přikročeno k jeho proměně.
Foto: Šimon Jiráček

 Němci poskytli projektovou dokumentaci, zapůjčili výrobní linky, technologie a proškolili pracovní síly. Z dřevěných desek montované okály se rychle staly hitem venkova. Přízemí, podkroví, sedlová střecha o sklonu 38 stupňů, pálená taška, bílá fasáda. Základy si připravil stavebník sám, pak přijeli borci z Rýmařova a za 8 až 14 dnů složili vše dohromady, a to včetně vybavení kuchyně a koupelny. Okály vypadaly v základních rysech většinou stejně, existovaly dokonce i ve variantě s plochou nebo valbovou střechou, postupem doby pak občas dále zmutovaly různými amatérskými přístavbami. Šlo v podstatě o minimální bydlení (zpravidla o užitné ploše 117 m²), ale pro spoustu lidí − žijících v éře řízeného nedostatku − bylo maximální metou, jíž chtěli dosáhnout, aby nemuseli bydlet v bytovkách nebo panelácích. Okály se tak staly určitým fenoménem, ba dobovým příznakem, podobně jako takzvané šumperáky (neboli rodinné domy typu V), které však vznikaly odlišnou metodou, totiž svépomocí podle návrhu Josefa Vaňka. Jejich počty se v obou kategoriích pohybují v desítkách tisíc a to je množství, které z nich činí výrazný a nepřehlédnutelný fenomén. Stačí se rozhlédnout kolem sebe.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Proč zrekonstruovaný pražský okál ukazuje, že se stavba původně zamýšlená pro vesnické prostředí, perfektně hodí i do města?
  • Jak se ve stavbě odráží motiv světla, který patřil mezi hlavní požadavky majitelů?
  • Proč může okál i dnes překonat lecjakou soudobou montovanou dřevostabnu?
Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.