Mezzosopranistka Markéta Cukrová
Foto: Ilona Sochorová
Mezzosopranistka Markéta Cukrová se právě připravuje na koncert a interpretační kurzy, které povede v druhé polovině srpna na zámku v Litni, ale knihy také nezanedbává.

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Vzpomínky Jitky Vodňanské na život mezi disidenty a také na vztah s Václavem Havlem, než se stal prezidentem. Neřeší se tu politika ani literatura, ale soukromí a vztahy k ženám. Přes některé popisované zvláštnosti mi zůstává Václav Havel blízký a s nostalgií vzpomínám na doby, kdy naši zemi vedl tenhle stydlivý, pedantický a tvrdohlavý vizionář se smyslem pro humor. 

reklama

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele, k jehož textům se ráda vracíte?

Několikrát jsem četla trilogii Louise de Bernierese, jejíž první díl se jmenuje Bitva o zadnici Dona Emanuela. To byl pro mě objev stylový, žánrový, literární a také to byl skvělý český překlad. Opakovaně se ke mně také vrací Kašpar z hor Henriho Pourrata v překladu Jiřího Reynka. Vždy jednou za pár let mám nutkání si ho znovu přečíst. Je to milostný román, kde se ovšem ústřední dvojice ani nepolíbí. 

Potkala jste v dětství nějakou knihu, která vám dala v nějaké postavě vzor pro volbu povolání?

Já si obecně na vzory moc nepotrpím. V dospívání mě nekompromisně zásoboval knihami otec, za což jsem mu vděčná. Četla jsem tedy něco možná dřív, než jsem měla. Namátkou si vybavím knížky Židovka z Toleda, Zrzavý Orm, Svět podle Garpa, Medojedky, Pán prstenů, Hobit, Zazi v metru, Na ženský je člověk krátkej, Voskovec & Wachsmanni. No a z dětství si pamatuji Alenku v říši divů, Medvídka Pú a nádhernou anglickou obrázkovou Busy, Busy World.

jarvis_5b6ac6b6498eff310dbc0e12.jpeg
Foto: archiv nakladatelství

Kterou knihu si ještě určitě, nejlépe v tomhle životě, musíte přečíst?

Chtěla bych přečíst nějaké dějiny umění, jenže ty obvykle váží 10 kil a mívají 10 dílů. Ale věřím, že jednou, v důchodu…

S kterým autorem byste ráda zašla na kávu a na co byste se chtěla zeptat? 

Rozhodně s Tolkienem! A chtěla bych se zeptat, jak je možné vymyslet a popsat na papíře celou civilizaci. Její dějiny, mytologii, postavy… Jak je možné, že je to smyšlené, ale uvěřitelnější, než kdyby popisoval skutečnost. Ještě bych se chtěla zeptat Jiřího Muchy, jestli jeho Podivné lásky z Paříže 30. let jsou pravdivý popis událostí kolem Bohuslava Martinů. A básníka Ivana Blatného − jaký byl život v anglickém blázinci. 

A s kterým autorem byste si troufla prodebatovat celý dlouhý let přes oceán?

Abych pravdu řekla, zrovna zítra mě takový let čeká a představa, že ho s někým prodebatuji, mě upřímně děsí.