Ředitel Městských divadel pražských Daniel Přibyl
Foto: Honza Mudra
Začíná nová divadelní sezona. Městská divadla pražská do ní vstupují s novým ředitelem Danielem Přibylem. Se svým týmem z nich chce udělat divadlo evropského střihu.

K divadlu se prý dostal díky své lenosti. Na střední škole zjistil, že si Vojnu a mír může přečíst také v dialozích na pouhých sedmdesáti stranách. "Nemusel jsem ztrácet čas s objemnými knihami. Divadelní hry mi podněcovaly fantazii, prostor mezi dialogy jsem si domýšlel po svém." Teď své divadelní představy a fantazie může realizovat hned na třech scénách. Do první sezony vstupuje bez bázně a s jasnou představou, kam by měla Městská divadla směřovat.

Co pro vás znamenají Městská divadla pražská?

Jsou pro mě prostorem s nevídaným uměleckým potenciálem. Městské scény obecně by měly být páteří divadelního systému, prorůstat kulturním životem obce, spoluvytvářet ho. Místo toho, aby marně soupeřily se soukromými scénami, by kromě zábavní a relaxační funkce měly klást důraz i na vzdělávání, kultivovat obor, iniciovat vznik nových děl, podporovat mladé umělce, propojovat divadelní tvorbu s ostatními druhy umění a humanitními obory − zkrátka být střediskem společenského života.

reklama

U nás tomu tak není?

Vyvíjí se to dobrým směrem. Nicméně trend určují stále spíš malé scény. Je to dozvuk z dob normalizace, kdy byly velké scény řízeny shora a bylo pro ně těžké nalézt svobodný prostor k tvorbě. Rozvoj českého divadla převzaly scény malých forem, získaly si uměleckou odvahou u diváků důvěru a drží si ji dodnes. V západní Evropě je tomu přesně naopak, trendy tam určují velkoryse podporovaná státní a městská divadla. Ale i u nás už některé velké koráby nabírají správný směr, ovšem je s nimi obtížné manévrovat, tak to déle trvá. Například Národní divadlo v Brně pod vedením Martina Glasera, navzdory nedávné skandalizaci.

No právě, jsou diváci a zřizovatelé divadel, potažmo politici připraveni na progresivní divadlo?

Politici nemusí prokazovat hlubokou znalost divadelní estetiky, nikdo je z toho přece nechce zkoušet. Stačí, aby respektovali rozdíl mezi slovesy zřizovat a řídit. A zaklínání se obecným diváckým vkusem je protivné klišé. Když jsem nastoupil do Kladna, ptali se mě tamní politici: Zvládne to ten náš kladenský divák? Jenže kdo je ten kladenský divák? Snad nějaký zakrnělý, nechápavý živočich? Tohle klišé divákům neuctivě podsouvá mizerný vkus.

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.