VELVET HAVEL, Petr Jeništa a Miloslav König
Foto: KIVA
Když se 9. prosince 1958 na jevišti divadelního sálu domu U Zeleného kloboučku v představení Kdyby tisíc klarinetů pánů Suchého, Vyskočila a Vodičky zbraně proměnily v hudební nástroje, začala se psát historie Divadla Na zábradlí. Právě vstupuje do své 60. sezony.

Šedesátiletý příběh Divadla Na zábradlí by vydal na román. A vyjmenovat všechny divadelníky, kteří jím prošli a ovlivnili české divadelnictví, jakbysmet. Všechny vášně, lidské tragédie, absurdity, pocity svobody a naděje i úplné beznaděje se na Anenském náměstí odehrávaly nejen na divadelních prknech, ale i v zákulisí. Je až s podivem, kolik toho může tak malý prostor unést.

Od chvíle, kdy zakládající členové Helena Philippová, Ivan Vyskočil, Jiří Suchý a Vladimír Vodička přeměnili skladiště harampádí na divadlo a vdechli mu svobodného divadelního ducha, je tento prostor spjat s historií českého divadla. "Všechny osobnosti, které tudy prošly, výrazně měnily jeho tvář a každá etapa byla něčím charakteristická a osobitá," říká současný ředitel divadla Petr Štědroň.

reklama

Zářez do svědomí i vědomí

Léta šedesátá jsou především spojena s Janem Grossmanem a absurdním divadlem. Roku 1963 se tu odehrává premiéra Zahradní slavnosti Václava Havla. Divadlo se proměňuje v generační scénu, která chce se svými diváky sdílet otázky lidského bytí. V roce 1968 divadlo opouštějí Jan Grossman i Václav Havel. Ještě však před osudnou srpnovou nocí, po které se nejen nad divadly stahují mračna. Spousta lidí je vymazána z divadelní mapy, mnozí odcházejí do emigrace. Vladimír Vodička v čele divadla zve k pohostinské spolupráci filmové režiséry nové vlny Jiřího Menzela, Juraje Herze či Jaromila Jireše, v divadle začíná externě působit Evald Schorm. I když, slovy Václava Havla, "smysl, který toto divadlo mělo v letech šedesátých, s oním ostrým zářezem do vědomí a svědomí doby, už dávno nemá" (Dálkový výslech, 1985), divadlo si po celých těch 20 let uchovává svou uměleckou tvář.

Na začátku 90. let zažívá divadlo dobu návratů i odcházení. Celá tato dekáda je však především spojena s Petrem Léblem. Přichází sem roku 1993 s ředitelkou Doubravkou Svobodovou a svým mimořádným talentem rozhýbe stojaté vody českého divadla. Když roku 1999 dobrovolně odchází ze světa divadelního i pozemského, končí jedna z dalších významných ér tohoto divadla. Ale i v následujících 20 letech jím procházejí osobnosti, které určují ráz českého divadla − Jiří Pokorný, J. A. Pitínský, Jan Nebeský, Jiří Havelka a mnoho dalších.

Touha to zkusit

Dost ale vzpomínání. Je tu jubilejní sezona, která proběhne v režii tvůrčího týmu Petra Štědroně, Dory Viceníkové a kmenového režiséra Jana Mikuláška. Jejich autorská představení Korespondence V+W či Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J. získávala ceny, jezdili s nimi po zahraničních festivalech. V Redutě Národního divadla Brno zažívali jeden úspěch za druhým.

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.