Poslední lajk Františka Velikého
Foto: Pavel Beneš

Nadechne se a zapátrá po tom nejušlechtilejším, co v něm dřímá. Věří, že jeho slova lidem připomenou něco z Masaryka, Churchilla i strýce Broni z Hodonína − to aby nepůsobil jako nabob. Píše:

"Jsem rád, že jsem tady mohl být. Kde? V Praze, na demonstraci. Zaplnili jsme Václavské náměstí i přilehlé ulice. Přijeli protestující z celé republiky a snad poprvé zde bylo i dost Pražanů, kteří si konečně začali všímat toho, co trápí nás, obyvatele periferie. Cesta k nápravě bude ale složitá."

reklama

Po chvíli přemítání, jestli forma odpovídá naléhavosti sdělení, stiskne enter a odevzdá svou myšlenku vesmíru. Nahlas by to František, pětapadesátník s tváří jako růžový pumlíč, nikdy nepřiznal, ale na cestu do metropole se vydal hlavně proto, aby z ní mohl pořizovat zápisky. Rozhorlovat se z gauče, to umí každý, ale odvézt občanské znepokojení do centra dění a vytáčet se tam, to je jiný kalibr. To je demokracie.

Povídka pro ego!

Vyzvali jsme dvanáct autorů, aby napsali letní povídku, v níž hlavní, vedlejší nebo úplně podružnou roli bude hrát známý moderátor Horák. Ten pravidelně vystupuje v diskusním pořadu Pod lupou, který je nejpopulárnější na českém webu. I tam mají ale právě teď okurkovou sezonu...
Pro čtenáře ego! píšou:
Miloš Čermák
Ondřej Neff
Iva Pekárková
Sára Saudková
Miloš Urban
Petr Stančík
Michal Šanda
Jan Bartáček
Josef Veselka
Zuzana Válková (tento týden)
Michal Viewegh
Irena Jirků

Františkovi sousedé se jeho zájmu o věci veřejné trochu posmívají. Občas se mu diví, ale ze všeho nejčastěji Františkovi, učiteli na průmyslové škole, radí, aby si založil živnost v zakládání skalek, protože umí "báječně napodobit stepní krajinu". Františka taková doporučení rozesmutňují; cítí, že má v životě mnohem větší úkol než posunovat balvany.

Nervy drásající okamžiky před prvními reakcemi na příspěvek se František rozhodne přečkat civěním z okna dceřina žižkovského bytu. Už si všiml, že kvůli malým červeným puntíkům ohlašujícím lajky (ideální varianta) a komentáře (ty by oželel) tu a tam úplně vypadne z provozu. Zavře počítač a snaží se zabavit smrákáním. Pocit dějinné nepostradatelnosti ho však naplňuje čistou, nesobeckou radostí.

Jeho postřehy vždycky sklidí aspoň třicet, někdy dokonce čtyřicet lajků, většinou od současných i bývalých studentek, jejich matek a tet. Obvykle mu neoponují, maximálně se dočká "Franto, že vám to stojí za to, takoví hovada to sou, běžte si radši porejt zahrádku", ale to se dá v zásadě vykládat jako podpora.

"Je to banda prašivá, hlavně se nám vpořádku vraťte, ta náprava snad nějaká bude!" píše mu jedna z jeho tří tisíc přítelkyň a připojí malé černé srdíčko. František zkontroluje čas, kdy komentář publikoval a v kolik zareagovali první uživatelé. S uspokojením zaznamená, že první ohlasy přišly během tří minut. Když se sejdou takhle rychle, znamená to, že vystihl něco podstatného. 

"Věřím, že náprava bude," ťuká do klávesnice František, ačkoliv chtěl být aspoň 10 minut off-line.

"Na politické strany však musí občané vytvářet potřebný tlak, který je donutí dodržovat sliby dané voličům. Pasivitou jim jen nahrajeme, milá Věrko. Osobně mám dost politiky (NEUSTÁLÉHO) UTAHOVÁNÍ OPASKŮ," odpovídá a cítí horko ve tvářích. Pak se zamyslí nad zážitky z průběhu dne, aby vymyslel, jak bude v reportování pokračovat.

Krátce před odpoledním zahájením demonstrace vykročil František na Václavské náměstí, v ruce měl kalíšek s kávou, za niž zaplatil nekřesťanský obnos, a vnímal, jak mu z davů i hustého nápoje buší srdce. Otráveně si uvědomil, že když kávu něčím zapije, bude za chvíli hledat záchod. Čurání je největší nepřítel demonstrantův, blesklo mu hlavou, musel by potupně vyklízet pozice. Kdepak, žádné pití.

Na rohu Vodičkovy se zastavil, aby si rozmyslel, ke komu se přidá. Národ před ním uplýval ve skupinách: socialistická mládež severní Moravy (SMSM) měla na pažích barevné pásky a nad hlavami transparenty s hesly. Hesla nebyla nerozumná, ale Františkovi bylo jasné, že do toho houfu nemůže − mladí o životě ještě nic nevědí.

Za socialisty defilovali staří pardálové z odborů. S těmi by se František zapletl také nerad, protože by toho mohli vědět zbytečně mnoho. Jeden z odborářů se ho už koneckonců zeptal, co říká na Doupovské usnesení k energetické politice vlády. František sice věděl, kde je Doupov, ale tak otázka nestála. Zatvářil se proto tajemně a odvětil mnohoznačné "tscha!", čímž dal tlustému muži najevo, že téma nehodlá rozmazávat. 

Poslední lajk Františka Velikého
Ilustrace: Pavel Beneš

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Kolik času podle svých hodinek František strávil na demonstraci?
  • Jak ji vylíčí své sociální bublině?
  • A proč se nakonec rozhodne stát přece jenom místo aktivisty pěstitelem skalniček?
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.