Routův seznam: DEANSTON 17 Y. O.
Foto: archiv

První vjem, který si už při pouhém přivonění uvědomí snad každý, a ženy zejména, je medová vůně "ujíždějící" do perníku. Je příslibem milého, bezpečného setkání se single malt Scotch whisky Deanston 17 Y. O. z ostrovní Vysočiny. Nikde nečíhá fenolový atak způsobený sušením sladu za účasti rašeliny, žádné "vysokovoltážní" struhadlo, řečeno terminologií mladé generace, jež si anglické označení procent alkoholu "vol." upravila na "volty". Pití vyloženě pro začátečníky − ale není to míněno pejorativně. Prvotní aromatický signál následně potvrdí chuť. Musím opakovat: textura, textura, textura. Ústa se chtějí s lahůdkou mazlit donekonečna − to není chůze bosou nohou po týden posekaném poli ječmene. Slad se nevtíravě připomíná a v závěru se téměř neznatelně přidá anýz. "Kráska z Perthshire", napsal někdo před lety o whisky Deanston.

reklama

Po druhém třetím doušku máte dojem, že je tu značka odjakživa. Ke všemu má v křestním listu datum narození 1785. Inu, krásky někdy matou tělem. Datum sedí, ale objekt, v němž se Deanston vyrábí, původně vznikl a dlouhá léta sloužil jako přádelna bavlny. V polovině 60. let minulého století zasáhl do osudu architektonické památky Brodie Hepburn a přebudoval ji na palírnu s původním názvem Deanston Mill. Pak šla z náruče do náruče, jak se tak někdy kráskám stává. V roce 1972 ji koupila společnost Invergordon − to je ta, která tvrdí, že míchaná Hankey Bannister byla oblíbenou whisky Winstona Churchilla, důkaz ale nikdy nepředložila. Noví majitelé to s Deanston vydrželi jedinou dekádu, potom palírnu zavřeli na dlouhých 18 let. V roce 1990 spící krásku vysvobodili Burn Stewart Distillers.

Vždy si jí cenili tvůrci míchaných skotských whisky, do nichž se přidávala. A i když se v dobách jejího umlčení už už zdálo, že zásoby Deanston došly, daly se někde vyštrachat poslední plné sudy. Čest směsí byla zachráněna. Její obliba mezi tvůrci míchaných whisky vysvětluje, proč se s Deanston setkáme i po obnovení výroby v roce 1990 spíš jen šťastnou náhodou. Jako single malt se dostává na trh pouhé jedno procento produkce, zbytek se přidává do směsí. Ale i to je vlastně "syndrom krásky". Nedostane se na každého, kdo na ni pomyslí.