Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku… Někomu se možná vybaví pokračování téhle dětské modlitby, kterou nás učili rodiče nebo prarodiče.
Toho anděla strážného jsem si v dětství představoval jako vlastní stín, anebo spíš jako svého nehmatatelného dvojníka, který má stejné tělo jako já a pohybuje se jen několik centimetrů ode mne. Nejlépe téhle naivní představě odpovídala naše stará televize, v níž při špatném nastavení antény měla každá postava svého ducha.
Když se mě pak jednou při výuce katechismu zeptal pan farář, kde že se to asi pohybují andělé i Bůh, odpověděl jsem v souladu s televizní obrazovkou, že zřejmě všude kolem nás. Líbilo se mu to.
Zbývá vám ještě 80 % článku
Co se dočtete dál
- Co se Josefu Veselkovi přihodilo, když mu bylo jedenáct let?
- Jak se jeho strach ke strážným andělům proměnil, když se stal lékařem?
- K čemu nakonec v dospělosti došel?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se
