Tenistka Kateřina Siniaková
Foto: ČTK/AP
Kateřina Siniaková letos vyhrála turnaje ve Wimbledonu i v Paříži, ale chce dál "makat", aby byla ještě lepší. Její cílevědomý ruský otec, bývalý boxer, bojovnou tenistku někdy koučuje ve své mateřštině, samovar však doma nemají.

Zatímco vizážistka usilovně rozčesává její blonďaté kudrliny, dvojnásobná vítězka grandslamu ve čtyřhře Kateřina Siniaková, v níž jsou s Barborou Krejčíkovou zároveň současnými světovými jedničkami v žebříčku WTA, uždibuje v přestávce mezi tréninkem a fotografováním dietní oběd z dózy. Mezi sousty odpovídá na otázky. "Režim je režim", špičkovou tenistku prostě jen tak do kavárny nevytáhnete. Musíte se proto spokojit s dámskou šatnou, kterou v tenisovém areálu pražské Sparty za Stromovkou dvaadvacetiletá hráčka sdílí s nedávnou světovou jedničkou ve dvouhře Karolínou Plíškovou, její sestrou Kristýnou či Barborou Strýcovou. Jen dvojnásobná wimbledonská šampionka Petra Kvitová tu má svou sólo převlékárnu.

Kateřina Siniaková

Tenistka, která podle žebříčku WTA tvoří s Barborou Krejčíkovou současný nejlepší pár ve čtyřhře.

Jako jednotlivá hráčka je Siniaková v deblu druhá na světě za Maďarkou Tímeou
Babosovou.

Ve dvouhře jí patří 44. místo (stav k 24. září).

Narodila se v roce 1996 v Hradci Králové ruskému otci a české matce.

Jako šestnáctiletá dosáhla druhého místa ve světovém žebříčku juniorek.

S dlouholetou spoluhráčkou Krejčíkovou zvítězila o rok později (v roce 2013) ve čtyřhře ve třech juniorských grandslamech (French Open, Wimbledon a US Open).

Do prvního grandslamového finále dospělých – na US Open – se dostala poprvé loni se spoluhráčkou Lucií Hradeckou. To ještě prohrála s Barborou Krejčíkovou, ale letos triumfovala v Paříži a ve Wimbledonu.

V singlu zvítězila na dvou turnajích WTA.

reklama

"Holky", jak jim Siniaková říká, byly v době rozhovoru už na světových turnajích, dcera ruského podnikatele usazeného v Česku Dmitrije Siniakova se teprve chystala, a to do Číny. Po krátkém oddychu doma ji opět čeká nemilosrdný turnajový zápřah s minimální šancí si "orazit".

Když nedávno v Londýně přece jen výjimečně vyběhla na (jednu) skleničku, chtěli prý po ní v baru občanku, aby dokázala, že jí už bylo osmnáct.

Už jste ve věku, kdy vás to potěšilo?

Když to takhle bude pořád, bude to dobrý.

Kam jste si vystavila pohár za vítězství ve Wimbledonu?

Mám ho doma v Hradci Králové, ale nevybalený v krabici. Většinu pohárů mám vystavených, ale tenhle ještě ne. Ani ten z Paříže není ještě venku. Vůbec nebyl čas.

Měla bych je radši v Praze, protože jsem víc tady, ale vzala jsem je do Hradce ukázat babičce.

Jste teď spolu s Barborou Krejčíkovou světové jedničky ve čtyřhře, ale když o vás před pár lety začínalo být slyšet, říkala jste, že chcete být jedničkou ve dvouhře. Nyní jste na 44. místě.

Máte ten cíl pořád?

Určitě, singl je pro mě stále priorita a myslím si, že na to mám, když budu makat.

Nedávno se hodně řešilo chování někdejší světové jedničky Sereny Williamsové ve finále US Open.

Za své rozčilování na kurtu sklidila kritiku i pokutu, část tenisového světa se za ni ale postavila. Vy jste také na její straně? 

Bylo to už trošku moc. Je to velké jméno a ona dává do tenisu hodně, ale podle mě v tomhle měla brzdit.

Williamsová i další tenistky tvrdily, že mužům takové chování na kurtě prochází. Souhlasíte s tím?

To si úplně nemyslím. Podle mě tam není žádný rozdíl, samozřejmě je posouzení dané situace na rozhodčím.

Katerina Siniakova
Tenistka Kateřina Siniaková
Foto: Tomáš Nosil

Vy jste dostala někdy napomenutí či pokutu za chování na kurtu?

Za napomenutí už dostanete pokutu. Ano, dostala jsem. Bylo to v mých začátcích na turnaji v USA. Několikrát jsem hodila raketou a prohrála jsem 6:7 ve třetím setu.

Letos ve druhém kole dvouhry ve Wimbledonu zachytily ruchové mikrofony, že jste směrem ke svému týmu pronášela dost štiplavé poznámky.

Například: "Hlavně že si povídáte a smějete se. To tady ani nemusíte být!" Co se to dělo?

Nevěděla jsem, že se to někde v médiích rozebíralo. Po zápase si ze mě spíš dělali srandu, že jsem jak McEnroe v sukni, protože jsem se hádala s rozhodčím.

Ale co ty poznámky k týmu? To vás opravdu naštvali, protože nedávali pozor, nebo vás málo povzbuzovali?

Ano, povídali si. Tým je určitě na mé straně, ale občas se to tak sejde a já jsem prostě emocionální.

Omluvila jste se pak tátovi?

Bavili jsme se o tom. To jsou ale věci, které by média řešit neměla, občas hráč emoce potřebuje projevit. Je to taky jenom člověk a něco těmi emocemi chce třeba říct, ale nemůže, protože se to pak navenek řeší jako něco špatného.

Teď už se doma hodně mluví česky, jen občas se tam hodí ruština. Já ale vždy odpovídám česky.

Četl jsem komentář, že asi musíte být pořádně naštvaná, abyste vyhrála. A to druhé kolo jste opravdu vyhrála.

Upřímně, já nesleduju, co rozebírají média. Ale i zloba se dá použít. Když jsem na sebe naštvaná, dokážu pak ze sebe vydolovat ještě víc. Když jsem byla mladší, dokonce se opravdu říkalo, že pokud se vztekám, hraju o hodně líp. Teď už to tak často není, ale někdy to pomáhá.

Vztekáte se míň, protože vás od toho odrazují?

Pořád se vztekám, ale pracuju na tom, myslím, že se zlepšuju. Určitě nikdy nebudu jako zeď, která na sobě nedá nic znát. Jsem emocionální, prostě to tak je. Důležité je soustředit se na hru, aby nic neodvádělo mou pozornost od tenisu. Ale i tak pořád říkají, že moje zápasy jsou vždycky zajímavé…

Dmitrij Siniakov: Rád rozhoduji sám
Dmitrij Siniakov

Přichází v džínové bundě a ležérní šále, ale jeho vystupování je strohé a suverénní jako při byznysovém jednání.

"Rád rozhoduji sám, jsem na to zvyklý," říká Dmitrij Siniakov, osmačtyřicetiletý rodák z Moskvy, když mluví o svém podnikání i o tom, jak se už od žákovských
let ujal koučování své dcery Kateřiny.

Loni se sice psalo, že jako trenér ustupuje do pozadí,
stranou ale nevydržel dlouho.

"Vrátil jsem se na pozici kouče a sezonu jsme s Kateřinou opět absolvovali spolu. Někdo si může myslet, že rodiče lezou do zelí profesionálům, ale mezi těmi je hodně neprofesionálních lidí, kteří jsou zaslepení tím, co dělají," prohodí podnikatel, který v Česku žije už téměř čtvrtstoletí.

Vypočítává pak světové tenisty, za jejichž úspěchem stojí také rodiče – Dánka Caroline Wozniacká, bratři Zverevové reprezentující Německo, Chorvat Borna Čorič. Stejně jako v případě Kateřiny Siniakové ale ani tyto hráče netrénují otcové sami, k dispozici mají
menší či větší tým.

Siniakov založil firmu vyrábějící oblečení z textilu a kožešin, nyní ale podle svých slov jede na "25 procent" někdejšího výkonu.

"Moje hlavní podnikání je teď spolupráce s Kateřinou," říká.

Zároveň by rád vypustil do světa další tenisovou hvězdičku, patnáctiletého syna Daniela.

Ten patří mezi nejlepší české juniory.

Siniakov závodně boxoval, ještě déle hrál volejbal a díky němu se také v Rusku seznámil se svou českou ženou Hanou, se kterou v Moskvě na začátku 90. let studoval vysokou školu polygrafickou. V Česku je spokojený, Rusko má prý ale hodně rád, podle něj je to "bezpečný stát, který jde správným směrem". "Je to velmoc, a proto tam musí být větší pořádek než v menších zemích," vypořádává se s poznámkou o jistých nedostatcích týkajících
se lidských práv v Rusku.

Při předávání poháru za loňské vítězství v turnaji ve švédském Bastadu jste se rozplakala. To by od holky, která se drsně projevuje na kurtu, málokdo čekal. Co vás tak dojalo?

Ten rok jsem začala skvěle, vyhrála jsem turnaj v Šen-čenu, ale pak se mi úplně nedařilo.

Na turnaji v Bastadu to pro mě během celého týdne bylo hodně emocionální. Já ani nechtěla brečet, ale měla jsem obrovskou radost, že se mi to povedlo, že jsem porazila dobré hráčky. A bylo špatné počasí, takže nic moc podmínky, pořád se čekalo, protože kurt byl hrozně mokrý, takže jsem výhru na turnaji v Bastadu nečekala a o to víc mě potěšila.

Co vám tedy při kurzech sebeovládání radí a řídíte se tím?

Rady jsou různé, ale nejtěžší je to v tom, že člověk je pak na to na kurtu stejně sám. Musí si sám najít, co mu vyhovuje. Některých těch postupů si u hráčů všimnete, když se pokouší koncentrovat například tím, že si rovnají struny u rakety. Snaží se najít nějaké body, díky nimž se mohou soustředit.

Když jsem minulý týden domlouval s vaším otcem rozhovor, dovolal jsem se mu do Lán, kde jste byli na návštěvě u prezidenta Zemana. Co vás tam přivedlo?

Byla jsem tam pozvaná na charitativní akci. Hráli jsme na zámku v Lánech s Bárou Strýcovou exhibiční zápas, debl. Já byla ve dvojici s ministrem školství a Bára s panem Vikem (Roman Vik, ředitel Travel Servicu, pozn. red.). Byla to moje první podobná akce a bylo to moc příjemné.

A jak ten zápas dopadl?

Prohráli jsme.

S Milošem Zemanem jste mluvila?

Ano, na začátku nás seznámili a po zápase nám gratuloval, přál nám všem hodně úspěchů.

Jaký na něj máte názor, volila jste ho?

Bohužel jsem tady v době voleb nebyla, vlastně jsem nikdy nebyla volit. Když jsem tady byla, ještě jsem volit nemohla, protože mi nebylo osmnáct.

A volila byste Miloše Zemana?

Myslím, že ano. Bylo těžké si někoho vybrat.

A co na Zemanovi oceňujete?

Ani nevím, já moc politiku nesleduju. Musím ale říct, že když jsem ho viděla, byla jsem trošku překvapená, protože v televizi vypadá starší a naživo je úplně bez problémů, i když má potíže s chozením.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.