Se zahájením kolonizace si mouchy a brouci na čas nedávají, jsou neúprosní. Záleží přitom na počasí, na místě nálezu nebo na tom, zda oběť utrpěla zranění.
Foto: Matej Slávik
Na dobrodružství kriminalistiky se dnes podílejí velkou měrou ženy, které pronikly do nejrůznějších forenzních oborů. Shodují se však, že jako v americké kriminálce to nefunguje. Za odhalením důkazů jsou hodiny tvrdé a trpělivé práce.

Asi nejslavnější vyšetřovatelkou na světě je slečna Marplová. Agatha Christie stvořila postavu tetky od vedle se zálibou v pletení a zároveň nevšední všímavostí i citem pro lidské slabosti už v roce 1927. Aby spisovatelka dostála pravidlům detektivního žánru, je slečna Marplová při určování vraha úspěšnější než policejní vyšetřovatelé. Ve skutečnosti si ovšem s pouhým důvtipem lze jen těžko vystačit. A tak dnešní slečny Marplové mívají přírodovědné nebo technické vzdělání a tráví hodiny v laboratoři. Je jich stále víc. Například ještě v polovině 70. let minulého století působily v České republice pouze tři odbornice na daktyloskopii. Dnes na některých pracovištích ženy převládají. Je tomu tak třeba na oddělení identifikace osob Kriminalistického ústavu, kde se porovnávají stopy nalezené na místě činu s otisky v databázi. "Je to práce náročná na soustředění a trpělivost," říká Klára Smidová, znalkyně s jedenáctiletou praxí.

Také padělané dokumenty všeho druhu zkoumají dnes na oddělení grafických analýz především ženy. Martina Luňáková, která v Kriminalistickém ústavu působí už pětadvacet let, dokonce vynalezla novou metodu. A forenzní entomoložka Hana Šuláková pomáhala v posledních šestnácti letech svůj obor v Česku etablovat. Při pohledu na kukly a larvy, které odebírá z mrtvého těla, by nejspíš slečnu Marplovou trefil šlak.

reklama

Hmyz je neúprosný. A přesný

V severních Čechách bylo nalezeno tělo cizince, pravděpodobně z Makedonie. Někdo ho unesl a zavraždil. Podezřelí jsou dva jeho kumpáni z podsvětí. Hájí se tím, že v době vraždy, jak ji určil soudní lékař, nebyli na území České republiky. Larvy brouků a much na těle oběti ovšem dokazují, že muž zemřel až později, kdy už byli obžalovaní ze zahraničí zpět.

"U tohoto případu jsem si posudek obhájila. Soudkyně ho vzala v potaz a pachatelé dostali vysoké tresty − 15 a 17 let," říká Hana Šuláková.

jarvis_5bb5fe79498e7343a3e9bde8.jpeg
Než nastoupila Hana Šuláková k policii, pitvala vnitřnosti zvířat. „Byla to svým způsobem průprava na moje současné povolání,“ říká forenzní entomoložka.
Foto: Matej Slávik

Zatím je jedinou forenzní entomoložkou v České republice. Za rok jí projde rukama třicet až čtyřicet případů. Posudky, které později sehrají klíčovou roli u soudu, jsou z toho tak jeden či dva. Přesto se podle Šulákové forenzní entomologie dostala v posledních letech výrazněji do povědomí, a tak expertizu požaduje stále více vyšetřovatelů.

Původním povoláním zooložka, která vystudovala Mendelovu univerzitu v Brně, se dostala k práci v Kriminalistickém ústavu náhodou. Po ukončení doktorátu odpověděla na inzerát požadující muže s právnickým vzděláním. Vybrána samozřejmě nebyla, ale svojí smělostí si získala sympatie náboráře a její žádost o práci postoupil dál. Za několik dní Haně Šulákové nabídli pozici v oddělení biologie a antropologie Kriminalistického ústavu. Měla možnost učit se pouze od Dalibora Povolného, profesora ze své alma mater, který s ní v ústavu sice nepracoval, nicméně jako soukromý znalec psal posudky. Jenže za rok a půl zemřel a Hana Šuláková musela získávat další zkušenosti sama. Prošla mimo jiné školením u četnictva ve Francii. Letos už je to 16 let, kdy k policii nastoupila.

Larvy na heroinu

Když vyráží na místo nálezu těla, nosí v entomologickém kufříku kromě síťky na chytání hmyzu i lopatku na odběr zeminy z prostoru, kde byla objevena mrtvola, nebo krabičky s nápisy "usmrcený vzorek" a "živý vzorek". Vzorky odebírá z těla oběti a vozí je do své laboratoře.

Něco takového by většina lidí snesla leda tak na televizní obrazovce. Hana Šuláková však o své práci mluví věcně a vyhýbá se expresivním výrazům. Soustředěný pohled tmavě hnědých očí a rázná gesta přesto svědčí o zaujetí pro obor, který může někdy podat o mrtvém těle přesnější zprávu než patologie.

"Je-li nález mladší než 72 hodin, jsou soudní lékařské metody přesnější," vysvětluje kriminalistka. Klesání tělesné teploty nebo sesychání rohovky umožňují lékaři určit dobu úmrtí celkem přesně. Ale po 72 hodinách to už je práce pro entomologa, který je ještě u zhruba měsíc a půl starého nálezu schopen s přesností na dny a někdy i na hodiny určit, kdy poprvé hmyz nakladl do těla vajíčka, tedy začal mrtvolu kolonizovat. "Od tohoto údaje se odvozuje doba smrti," dodává odbornice. Podmínkou ovšem je, že entomolog musí poznat druhy, které na těle objevil, a vědět, jakými vývojovými stadii − a při jaké teplotě − procházejí.

Proto Hana Šuláková v inkubátoru přechovává krabičky s odebranými kuklami a larvami živícími se kusy masa. Uchovává je ovšem v samostatné místnosti, protože zápach, který se z krabiček line, by zahubil menší městečko.

Jakmile larvy dokončí svůj vývoj, Šuláková zpětně dopočítává, jak dlouho se hmyz na mrtvole vyskytoval. V úvahu musí brát nejrůznější okolnosti. Projeví se třeba, byla-li oběť pod vlivem drog nebo jiných omamných látek. Heroin nebo pervitin urychlují vývojový cyklus, naopak barbituráty ho zpomalují. "Zbytky hmyzu nalezené na déle se rozkládajících tělech, kde už nejsou měkké tkáně, z nichž by bylo možné udělat toxikologickou analýzu, mohou přítomnost psychotropních látek prokázat také," doplňuje Šuláková.

Se zahájením kolonizace si mouchy a brouci na čas nedávají, jsou neúprosní. Záleží přitom na počasí, na místě nálezu nebo na tom, zda oběť utrpěla zranění. Pokud jsou na těle otevřené rány, mrtvola leží venku a není velká zima, začne na ni hmyz nalétávat během několika minut. Na neporušenou mrtvolu pak v řádu hodin.

Noční můry nemám

Výskyt hmyzu na mrtvém těle může také napovědět, zda oběť zemřela na místě, nebo byla odněkud přenesena, případně jestli "nálezová situace odpovídá době po smrti".

Když vyráží na místo nálezu těla, nosí v entomologickém kufříku kromě síťky na chytání hmyzu i lopatku na odběr zeminy z prostoru, kde byla objevena mrtvola.

"Měla jsem třeba případ novorozence objeveného na poli v roztržené igelitové tašce. Matka tvrdila, že ho tam odnesla živého. Soudní lékař to nemohl potvrdit ani vyvrátit," nastiňuje expertka výchozí situaci. Podle stupně rozkladu se na první pohled zdálo, že novorozenec zemřel teprve před deseti dny. Hmyz ale ukazoval na to, že dítě bylo mrtvé už zhruba měsíc a nejprve muselo být zavázané v igelitu, případně ještě zahrabané v zemi. A až po třech týdnech bylo částečně odkryto. Igelit tělíčko do jisté míry zakonzervoval, proto se doba od úmrtí zdála velmi krátká. "Soudce na základě entomologického posudku dospěl k závěru, že miminko zabalené v igelitu nemělo šanci přežít, ať už bylo na pole přinesené mrtvé či živé. Vzal to jako přitěžující okolnost," líčí entomoložka závěr dalšího případu.

Hrůznost takových činů si Hana Šuláková zakazuje vnímat. "Když vás zdrtí pohled na mrtvého novorozence, tuhle práci neděláte. Nikdy mi neleželo v hlavě, že jsem viděla ošklivě zdevastované tělo. Spíš případ probírám z profesní stránky, uvažuji, jestli jsem našla všechny druhy hmyzu," říká energická žena znatelným moravským přízvukem.

Vyrostla na venkovském statku nedaleko Olomouce a možná i díky tomu je otrlejší. "Mám třeba zkoušky z myslivosti a běžně jím maso. Na to se mě lidé často ptají," říká s úsměvem a dodává, že během studií na zemědělské univerzitě se věnovala potravní ekologii šelem. "Zjišťovala jsem, co žerou, což obnášelo pitvy zvířat a rozbor jejich žaludků. Byla to svým způsobem průprava na moje současné povolání." 

Hana Šuláková co bude po smrti neřeší.
Foto: Matej Slávik

Neřeším, co bude po smrti

Někdy může výsledek entomologického šetření trest zločinci zmírnit. Hana Šuláková vzpomíná na vraždu, k níž došlo v bezdomoveckém stanovém městečku. Jeden z jeho obyvatel se vracel z pitky a druhý ho pobodal nožem. Existovaly dvě hypotézy, jak k činu došlo. Vrah tvrdil, že se jen bránil, když ho opilý bezdomovec po návratu okolo půlnoci ohrožoval. Pachatel byl "otloukánek", jehož zabitý často terorizoval. Bylo proto nutné ověřit, zda nešlo o odplatu − úkladnou, plánovanou vraždu, která se stala už zvečera.

"Pro soud jsme přesně na hodinu stanovovali, kdy oběť zemřela. A vyšlo nám, že to skutečně muselo být kolem půlnoci, protože hmyz nakladl do mrtvého vajíčka časně zrána, když byly nízké teploty. Pachateli se následně snižoval trest z osmi na pět a půl roku," doplňuje entomoložka.

Pokud se chce Hana Šuláková od podobných mordů odreagovat, vyrazí s manželem do hor. Tamního hmyzu si všímá, a když vidí nějaký zajímavý druh, chytne si ho a prohlédne. Ale entomologický kufřík s sebou nenosí. "Takový fanatik nejsem," vrtí hlavou a pobaveně odpovídá na otázku, zda někdy uvažovala nad tím, co se stane s jejím tělem, až zemře. "Ne, neuvažovala. Nemám těžkou hlavu z toho, co se se mnou bude dít po smrti. Protože to už mi bude srdečně jedno."

Co bylo dřív? Podpis, nebo tisk?

"Vidíte? Tady jsou napodobená ochranná vlákna s fluorescenčními vlastnostmi," ukazuje Martina Luňáková speciálně nasvícenou sadu kolků od alkoholu. "U pravých by byla světélkující vlákna náhodně rozmístěna, protože se dostávají do papíru už při výrobě. Kdežto tady je patrné, že jsou to pravidelně se opakující vlnky a že jsou tam natištěné," vysvětluje znalkyně z oddělení grafických analýz Kriminalistického ústavu. Stojíme nad videospektrálním komparátorem, objemnou šedivou krabicí, která umí řadu věcí. Martina Luňáková nastavuje na monitoru různé filtry. Papír s kolky na chvilku ztmavne, potom zesvětlá a pokaždé na něm vystoupí do popředí jiné čáry. Například vyrytý reliéf, který má napodobit hlubotisk.

"V ultrafialovém nebo infračerveném záření se látky, které lidské oko vidí stejně barevně, jeví odlišně. Třeba jiný inkoust různých propisek," vysvětluje štíhlá, mladistvě vyhlížející žena, která se zkoumáním pravosti nejrůznějších dokumentů zabývá v Kriminalistickém ústavu už čtvrt století. Může tedy porovnávat.

Martina Luňáková místo dokladů dnes zkoumá zejména právní listiny.
Foto: Matej Slávik

"Před dvaceti lety spočívalo gros naší práce v ověřování pravosti dokladů. Ale to dnes převzala cizinecká policie. K nám se falešné osobní dokumenty dostanou, jen pokud se podaří zkompletovat nějakou větší sérii," říká policistka.

Místo dokladů dnes zkoumá zejména právní listiny, jako jsou smlouvy, závěti nebo směnky. Právě ty poslední se v Česku nezřídka falšují, mnohem častěji než v jiných zemích. "Je to taková naše specialita," konstatuje expertka, která díky několik let starému případu s podvrženou směnkou vynalezla novou metodu.

Vše odstartoval jeden bianko podpis, k němuž byl dodatečně vytištěný směnečný text na dva a půl milionu korun. Případ se původně vedl v rámci občanskoprávního sporu, ale díky posudku Martiny Luňákové skončil v trestním řízení. Svoje stanovisko proto musela obhajovat, a to už v průběhu vyšetřování, kdy se dostavila k výslechu. Trval čtyři hodiny. "Byl u něho přítomen i obviněný, který se velmi urputně dotazoval na stejné věci pořád dokola a oponoval svým protiposudkem. Totéž se pak opakovalo u soudu. Ale já si byla svým závěrem jistá."

Právě díky tomuto případu Luňáková posléze vypracovala novou, unikátní metodu zjišťování, zda na papíře existoval dříve natištěný text, nebo podpis. Pokud se totiž tisk kříží s inkoustem, lze o prvenství rozhodovat prostřednictvím chemických nebo optických analýz. Ale když se linie nekříží, bývá určování problematické. "Moje metoda vychází ze statistického výskytu mikroskopických částic toneru v místě podpisu. Je-li podpis napsán předem, v jeho tahu je částic toneru méně než v okolí podpisu," objasňuje autorka své kriminalistické know-how, které už využila také v kauzách ze zahraničí.

jarvis_5bb5fe79498e7343a3e9bdec.jpeg
Falešné směnky jsou českou specialitou. Martina Luňáková, expertka na grafickou analýzu, vymyslela unikátní metodu, jak padělky odhalit.
Foto: Matej Slávik

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Jak se Martina Luňáková dostala ke své profesi a jaký na to měl vliv minulý režim?
  • Proč peníze neshoří na prach?
  • Jaký je rozdíl mezi otiskem a stopou?
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.